Invisible Vision – ponořit!

Naplňte nádrže, dnes se na palubě bojové ponorky ponoříme do temných hlubin s cílem naklepat budku nesčetné nepřátelské ponorkové flotile. A navíc je to celé zpracované relativně originální formou…!

invisiblevision_poster

Podvodní svět byl pro lidské pokolení odjakživa zvláštní terra incognita. Zatímco nebe nad sebou lidé viděli neustále, podmořské hlubiny zůstávají do jisté míry tajemné dodnes. A s tím, jak se ruku v ruce s technickým vývojem do nich snažila civilizace proniknout, přinesla se do hlubin i válka. Pokud vás vždy lákala představa, že

Invisible Vision je lehce experimentální střílečka ze žlutých rukou Kei Mesudy, které se ostatním generickým střílečkám současné freeware scény vymyká tím, že namísto letadla nebo auta netradičně ovládáte ponorku. Ačkoliv samozřejmě Invisible Vision vedle pojmu „věrná simulace“ ani neležela, a nemůžete tak bohužel čekat čachry s výškovými hladinami, plněním a vyprazdňováním nádrží a používání experimentálních torpéd, jednu výraznou vlastnost ponorek si tahle střílečka zachovává – používání sonaru.

Teď naneštěstí nemám na mysli, že by jste seděli u počítače a obezřetně poslouchali neznatelné šplouchání. V praxi sonar znamená, že musíte na obrazovce sledovat mihotající vlnky pomyslné podmořské hladiny a poté k nim zamířit a v ideálním případě váš cíl potopit, protože na blízkou vzdálenost už nepřátelskou ponorku spatříte vizuálně. Vyhledání cíle samozřejmě netrvá dlouho, háček je v tom, že automaticky neznáte směr jeho pohybu. Není nic nepříjemnějšího než zamířit k cíli a příliš pozdě si uvědomit, že plave přídí k vám a zřejmě už odpaluje torpédo.

Vaše ponorka se otáčí dost líně, byť umí některé psí kusy, jako třeba okamžitě zacouvat. Více než cokoliv jiného tak musíte manévrovat a předvídat směr plavby nepřítele. Poměrně dost to připomíná některé souboje z české vesmírné simulace Final War 2, kde taky hodně záleželo, jakou stranou budete na nepřátelskou loď střílet.

S výše zmíněnou dávnou invence je smutné, že Kei Mesuda se nepokoušel o nic více. Žádní spolubojovníci, žádné útoky na lodě a vyhýbání se hlubinným minám. Žádný příběh, žádné power-upy. Bossové jsou prý přítomní, nicméně já na ně nenarazil. Od pátého levelu se sice objevují podmořské statické miny, ale to na nějakou větší variabilitu hratelnosti nestačí.

Nenechte se zmást mírně nadšeným tónem. Invisible Vision bezpochyby je velmi jednoduchá hra s životností maximálně půl hodiny. Je ale rozhodně příjemné, že v záplavě generických stříleček, které leckdy vypadají jako projev softwarového klonování, se objeví hra, která je alespoň trochu jiná. A Invisible Vision je dostatečně jiná na to, aby vás dostatečně zaujala v prvních jednoduchých úrovních a poté dostatečně frenetická, aby jste se snažili potopit co nejvíce těch bastardů.