IO sice na první pohled skutečně evokuje tuctovou zboku viděnou střílečku začínajícího týmu, jak se ale sami záhy přesvědčíte, kvalitativně všechny tyto převyšuje a to hned v několika zásadních bodech. Jinak se ale také posadíme do kokpitu vesmírné střílečky a také budeme likvidovat protivníkovy vesmírné lodě, tentokráte ale v daleko zábavnějším stylu.
Řečí čísel jsou před vámi celé čtyři herní levely. Že to zní jako příliš malé číslo? Pak jste asi o IO doposud neslyšeli celou pravdu. Ve své době totiž patřila k těm nejpekelnějším hrám vůbec a dohrát ji se rovnalo mnoha hodinám stráveným v její společnosti – a i tak se to povedlo jen několika málo šťastlivcům. Tvůrce remaku si ale falešné naděje nedělal a tuše, že již v dnešní době nebude o tak příliš těžkou hru až tak velký zájem, rozhodl se ve své hře srazit obtížnost jak nejvíce to půjde. A to se mu myslím celkem povedlo. IO – The Remake si totiž zachovala svou vlastní tvář a přece je hratelná a svou obtížností zároveň nepřipomíná tuctové vesmírné hry pro odreagování. Zkrátka a dobře si našla takový rozumný bod někde na půlce cesty a to je třeba kladně ohodnotit.
Co se vám na IO – The Remake bude líbit především (samozřejmě pokud se dostanete alespoň z první lokace) je opravdu velká variabilita okolního prostředí, stejně jako nepřátelských jednotek. Okamžitě zapomeňte na statickou černou texturu s několika málo hvězdičkami, která občas bývá umístěna na pozadí. Zde se dočkáme daleko působivějších věcí, které jsou navíc zpracovány do zajímavých detailů a neustále se mění. To samé lze říct i o protivnících, kteří jsou verbováni z řad modernějších a modernějších leteckých jednotek, které vždy oplývají svým vlastním typickým chováním. No a pak je tu především čtveřice bossů s originálním chováním a podařenou vizáží. A právě tyto drobnosti ve výsledku tvoří z IO – The Remake titul, který by neměl žádný herní pamětník minout.