Is this ... the End?

Is this the End? je na hru dost divný název. Nevím proč, ale mám pocit, že pokud už se tak nějaká hra má jmenovat, pak jedině něco ze žánru adventure, ale určitě ne nějaká arkádní střílečka. A tohle právě takovou arkádní střílečkou je, přímo klasickou vesmírnou arkádní střílečkou.

Is this the End? je na hru dost divný název. Nevím proč, ale mám pocit, že pokud už se tak nějaká hra má jmenovat, pak jedině něco ze žánru adventure, ale určitě ne nějaká arkádní střílečka. A Is this the End právě takovou arkádní střílečkou je, přímo klasickou vesmírnou arkádní střílečkou. Znáte to - vaše raketka dole, cizí raketky plus další objekty nahoře. Vy pálíte, oni pálí, vy se uhýbáte, oni ne.

Tak přesně tak to vypadá i s naším dnešním kouskem, který se nijak nesnaží skrývat inspiraci starými automatovkami, jako byla třeba Galaga. Hned úvodem je třeba říct, že Is this the End? je velmi hromadná hra. V jakém smyslu hromadná? Inu v tom, že nepřátelé nikdy nebojují osaměle, ale vždycky v pěkně velkém houfu. Vaše malá raketka proti tomu vypadá jako David proti Goliášovi a kdybyste ještě věděli, jak je chudinka zranitelná … tak byste s ní do boje snad ani nevyráželi.

Ona totiž nesnese ani jedinou ránu, aniž by se nerozsypala, a navíc považte, že má jen ubohé tři životy. V praxi to tedy vypadá tak, že po začátku úrovně se na vás vyhrne letka žlutých, modrých, zelených nebo červených nepřátelských ufátek a začne do vás prát jednu střelu za druhou. Je dost složité vyhnout se všem dokonale, takže dříve či později nějakou tu ránu schytáte. Jediné, co vám může být útěchou, je to, že letka vypouští svoje jedovaté střely v jistých intervalech, a taky to, že se přesouvá po obrazovce ukázněně od jednoho kraje k druhému, takže lze najít způsob, jak na ni občas něco vypálit a přitom to zároveň neschytat.

S pálením je ovšem tak trochu potíž, protože zatímco všechny slušné střílečky reagují na trvale zmáčknutý Ctrl tím, že trvale pálí, Is this the End? na trvale zmáčknutý Ctrl zvysoka kašle a vypálí jen jednou. To, co se vám tím snažím naznačit, je prostý fakt, že když chcete, aby vaše střelba za něco stála, musíte Control mačkat pořád a pořád znova. Ne, že by to nešlo, ale při delším hraní od toho bolí ukazováček. Pokud ale budete pilní a navíc obratní, postupně jednotlivé členy nepřátelské letky zlikvidujete a jakmile je po všech, postupujte do další úrovně. Množství úrovní se dá hodnotit celkem pozitivně - je jich dohromady dvanáct a po každých třech se mění grafika. Samozřejmostí jsou bonusy (s pozitivním i negativním účinkem) vypadávající ze zlikvidovaných nepřátel.