Celá životní etapa podmořského organismu začíná volboiu jednoho ze tří možných živočichů. Rozdíly mezi nimi příliš nehledejte – ve všech případech jsou k dispozici tři dlouhá chapadla a to je to hlavní, na byste se měli orientovat. Nadneseně řečeno tedy můžete dát na vlastní sympatie a z maximálně dvoubarevných příšer si vybrat tu, jež vám bude vyhovovat nejvíce. I když jsem možná přehnaně hanlivě zmínila onu grafickou jednoduchost hlavního hrdiny, je třeba uvést věc na pravou míru. Chobotnice vybarvená téměř výhradně bílou barvou myslím perfektně kontrastuje ze zbytkem herního prostředí. Na tom si totiž dali tvůrci velice záležet, září všemi barvami, v průběhu hraní se obměňuje a hlavně jakoby samo přežívá bez nutnosti interakce. Malé organismy, které nemají pražádný vliv ani na váš potravní řetězec plují okolím a jakoby jste vůbec neexistovali.
O ale neplatí pro jedince většího vzrůstu. Ty většinou rozeznáte jednoduše, neboť stejně jako vaše maličkost jakoby vystupují z obrazovky a jsou tak snadno postřehnutelné. No a všechny tyto jedince budete muset pojídat, abyste se udrželi zdraví a fit. Jídelníček pro vás tvoří jak menší drobné organismy poletující prostorem, tak zejména objemnější tvoro vé, z nichž jde občas i strach. Tak snadno rozeznáte protivníky, které je třeba lovit opravdu obezřetně. Nenechají se totiž jen tak polapit a mnohdy na váš útok reagují protiagresí. To znamená, že se ani nenadějete, a tvor se začne pohybovat směrem k vám a pokud snad neuhnete, může dojít třeba i k useknutí jednoho či dvou chapadel. No a vzhledem k tomu, že ty jsou vaší jedinou zbraní a obrannou složkou pod mořskou hladinou, jedná se o ztrátu velmi bolestnou.
Na J20 je zajímavé především ono grafické pojetí, přičemž ani hratelnost nezůstává pozadu. Na té ale lze na rozdíl od grafiky najít jisté mouchy. Kupříkladu po několika minutách či desítkách minut se začne vše neskutečně opakovat a vy rázem zjistíte, že projektu chybí nějaký akční náboj a to navzdory tomu, že se ve vodách objeví kupa nových, neznámých, nepřátel.