Jamzu - zkáza vašeho mozku

Logické hry odjakživa tvoří alternativu těm poněkud akčnějším - obvykle se nepyšní okázalou grafikou a úžasným enginem. Přesto mnohdy dokáží zabavit více než leckterá bezduchá střílečka. Stejně jako Jamzu.

Docela jsem hořel zvědavostí, copak na mě vykoukne za "plnou hru", jež jsem zcela náhodným losem dostal na recenzi. Po rozbalení mě potěšilo, že se jedná o gamesku určenou pro operační systém Windows 9x/2000, čímž alespoň odpadnou problémy se spuštěním a s konfigurací zvuku. Méně už potěšila požadovaná instalace, ale co se dá dělat.

První spuštění se ukázalo jako naprosto osudové - dle očekávání se totiž nejednalo o nějakou střílecí blbinu či sto sedmdesátou devátou variaci Tetrisu. Mám-li říct pravdu, otevřené okno s trochu divnou šachovnicí a řadou barevných koleček jsem nenesl právě libě. Cože? Co to je za kravinu? Netrvalo dlouho aby i mé strojovně (zkažené "kriplovskými" hrami bez jakékoli invence a poučení) došlo, že mám co dočinění s hrou z poněkud jiného soudku - s logickým rychlíkem (že ve skutečnosti až o takový rychlík nejde, jsem se přesvědčil až o několik minut později).

O co tedy jde? Před sebou máte šachovnici o rozměrech 8 bodů na šířku a 10 na výšku, na níž jsou uspořádány tři typy různě barevných kuliček. S červenými hrajete vy, s modrými počítač a se šedivými kdo zrovna potřebuje. Zajímavé. Počáteční rozmístění je následující: zcela naspod leží 6 červených, v následující řadě 6 šedivých. To samé i na protější soupeřově straně. Úkol zní poměrně velmi jednoduše, a to přemístit všechny vaše červené kuličky na protější stranu. Červené a modré kuličky se označují za takzvané "bežce", šedé (respektive černé, jak se dozvídám z helpu) za "blokery". S červenými a modrými lze pohybovat pouze dopředu, s šedivými zase jen po diagonálách.

Zní to docela jednoduše, jenže teorie se od praxe velmi liší. Třeba s červenými a modrými nelze přeskakovat šedé. Princip hry spočívá v klasickém střídání se na kola, jinak si to ani nedovedu představit. Jamzu pracuje s faktorem náhody - šestistěnnou kostkou. Číslo jež na ní padne pak udává počet políček, který můžete přeskočit. Ovšem nelze říct, že hra se pak hraje "padni komu padni", že si počítač nadržuje a vám hází samá silně nevýhodná čísla. Existují pouze příznivé a méně příznivé hody, nikoli nevýhodné či dokonce hru prohrávající. Od toho se také musí odvíjet zvolená strategie, osobně se přiznám, že se mi podařilo zvítězit pouze jednou a to ještě na nejnižší obtížnost. Herní klání připomíná šachový turnaj, proto označení "logický rychlík" zde opravdu není na místě.

Bez stoprocentního pochopení pravidel se nechytáte. Abych nezapomněl, nelze pohnout s šedou kuličkou, se kterou hrál v předchozím kole soupeř. Stejně tak, hnete-li s jakoukoli šedou kuličkou, v místě počátku se spustí horizontální bariéra, na kterou soupeř v následujícím kole nemůže.

Grafické zpracování se tentokrát neřídí příslovím o jakémsi pravidle, které potvrzuje méně obvyklou věc (jaké pravidlo?) - čili maximální strohost. Alespoň že ty kuličky jsou trochu vystínované, jinak žádné velké překvapení. Ovšem herně bych Jamzu vyzdvihnul, neboť jde o poměrně neotřelou hru, která hojně potrápí vaši šedou kůru mozkovou. Milovníkům logických her rozhodně doporučuji