Pamatujete si ještě doby, kdy jste na své nové třiosmšestce hráli všechny ty perfektní arkády, po nichž jako by se teď slehla zem? Doby, kdy jste spokojeně koukali na rozpixelovanou třináctipalcovou obrazovku, po níž pobíhal hranatý panďulák a přeskakoval další, podobně tvarované nepřátele? Určitě ano - a pokud čistě náhodou ne, pak máte právě teď nejlepší příležitost si historii počítačových her alespoň improvizovaně připomenout. Jetpack totiž i přes svou relativní grafickou nevábnost neztrácí nic z půvabnosti legendárních arkád počátku devadesátých let. A hratelností si jistojistě získá i vaše srdce.Vaše cíle v Jetpacku jsou veskrze jednoduché - stačí jen pochodovat v několikaúrovňových 2D levelech a v nouzi použít šikovné tryskové zařízení, jež vám do jisté míry umožňuje se vznášet a ulehčit si tak cestu do vyšších podlaží. Ono "do jisté míry" je zde ovšem víc než na místě - speciální udělátko k poletování je totiž nutné něčím pohánět a tedy i dotovat specifickým typem paliva. A toho je, jak jistě správně tušíte, neuvěřitelně málo. Díky bohu ale nedostatek pohonu znamená jen to, že se musíte neustále pohybovat po svých a nikoli to, že byste se rázem stali lehkou a prakticky nehybnou kořistí pro všudypřítomné nepřátele.
Cílem hry je vysbírat z každého ze sta levelů (čtete správně, opravdu jich je sto) veškeré gemy (kameny) a projít otevřivší se branou dál vstříc novým dobrodružstvím. Mezi startem a cílem - spodobněným už zmíněnou branou - vás ovšem čekají nejrůznější překvapení (ať už příjemná či nikoli), hordy nepřátel a rozličné bonusy. Opravdu okouzlující na Jetpacku je to, že každý ze sta implementovaných levelů je svým způsobem jedinečný a nezaměnitelný. První dva vás například seznamují se základními prvky hry a technikami vhodnými k řešení problémů, zatímco ve třetím už vás hra nekompromisně vrhá doprostřed až takřka adrenalinové akce (trochu mi to připomnělo scénu z filmu Skála, kdy Sean Connery válí sudy mezi několika smrtelně nebezpečnými ohni, či obdobnou scénu z Dračího doupěte, v němž byly ohně vyměněny za trojici jakýchsi pohupujících se železných zařízení). Perfektní je, že ačkoli se od sebe většina levelů v mnoha podstatných ohledech liší, hra stále zůstává sama sebou a nezahrnuje vás nějakým hypertěžkým ovládáním s tisíci důležitými klávesami, kvůli němuž si budete muset dokoupit další čtyři klávesnice a uklidit zbytky jídla z celého vašeho pracovního stolu (ach, to by byla fuška :). Právě naopak - základní ovládací prvky Jetpacku hravě zvládnete za pomoci několika mála příkazů.
Kamenem úrazu této freewarové arkády ovšem zůstává její velice podprůměrná grafika. Je sice svatou pravdou, že vypadá přesně jako její letití předchůdci, nicméně většina současných hráčů pro podobný rys slabost nemá, a mně tedy nezbývá, než za ni tvůrcům připsat jeden veliký vroubek. Stejně jako v případě hudby a ozvučení, které tentokrát sice úplně nechybí, nicméně neprůbojně pípe z PC speakeru. Mimochodem, je to asi poprvé za posledních několik let, co jsem se setkal se hrou, která by svou zvukovou složku reprodukovala prostřednictvím PC speakeru.Abychom se ale vrátili a všechny důležité poznatky shrnuli do určitého smysluplného a racionálně vyhlížejícího závěru, zanechme nostalgie a pojďme si trochu hrát s fakty. Co se hratelnosti, rozsahu a variabilnosti Jetpacku týče, je jednou z nejlépe provedených plošinovek, se kterými jsem měl tu čest se seznámit, naopak po stránce grafické je dílkem značně nevydařeným. Záleží tedy čistě na vás, zda dáte přednost veselému hopsání před akcelerovanou grafikou, nebo se na Jetpack vykašlete a hodíte další partičku Moorhuhnu - já osobně doporučuji v uvedeném pořadí obojí :)
Poznámka: přestože jde o hru pro MS-DOS, lze ji, narozdíl od většiny jiných, spustit pod Windows2000
Poznámka 2: Jetpack byl v roce svého vzniku, 1993, komerční záležitostí, nicméně později byl uvolněn jako freeware
