|
|
Ačkoliv od jejich vydání už nějaký ten pátek uplynul, mnoho pravidelných čtenářů Plných her si jistě vzpomene na klasiku české freeware scény, logickou hru Berušky. Tým Anakreon v současné době pracuje na jejich trojrozměrném pokračování, to však již nebude k dispozici zdarma, a tak nezbývá, než se poohlédnout po volně stažitelné náhradě. Může jí být kupříkladu hra Joyworld: The Huge World of Logic od týmu Joywood Studios. Ta nabízí sice o něco málo horší grafiku, ale na druhou stranu obrovskou variabilitu prostředí, předmětů, velké množství misí a především editor s možností jednoduché tvorby levelů vlastních. Plné hry měly exkluzivně k dispozici již takřka finální verzi hry s dvaceti úrovněmi v kampani a funkčním editorem. Jak se nám líbila se zvídaví jedinci dozví z následujících řádků…
Na začátku kampaně v Joyworldu si hráč vybere jednu z pěti postav (funkční rozdíl mezi nimi jsem žádný nepozoroval, k čemu kromě jiného estetického zážitku výběr slouží tedy nevím). S ní si projde sled dvaceti úrovní v různých prostředích – začíná se v neutrální šedomodré krajině, 
následují lesní bludiště, hřbitov či velkoměsto. Cílem každého levelu je dostat se na jeho konec, který označuje vlaječka se symptomatickým nápisem Joy. Tomu ale pokaždé něco brání – ostatně byla by to špatná hra, kdyby tomu tak nebylo.
Jsou to buď překážky, které ubírají zdraví, nebo nepřátelé, nebo překážky, které je nutné zdolat za pomoci speciálního vybavení. Takto obecně to zní složitě, ale ve skutečnosti je to prosté – v cestě bludištěm může hráči stát několik druhů pastí, které ubírají procenta života (ten samozřejmě nesmí klesnout na nulu, je ale možné si ho doplnit pomocí lektvarů). Nebo může cestu zatarasit kámen či značka s jasně hovořícím nápisem don’t walk – to je pak potřeba sehnat si krumpáč či obdobnou, leč v zelené barvě vyvedenou značku (bohužel, obojí je jen na jedno použití). Mezi překážky žádající si speciálního vybavení můžeme zařadit i dveře na různobarevné klíče či určité množství sesbíraných knih.
A nepřátelé? Jednak jsou tu duchové, na které je potřeba nejprve sebrat obouruční meč (taktéž trpí syndromem papírových kapesníků, tedy: není vhodný na smrkání a nedá se použít dvakrát), jednak lidští protivníci, kteří jsou spíše vyděrači: požadují vždy určitou peněžní částku 
či – v případě zaostalých zálesáků – určité množství kořínků.
Kdyby tohle všechno přišlo někomu málo, nasadili Joywoodi ještě jednu páku, která dokáže pořádně naštvat a pořádně rozproudit adrenalin v žilách. Časový limit. Na každou úroveň je přesně dán počet sekund, za které maximálně ji hráč může zvládnout. Zatímco někdy je nastaven poměrně benevolentně, jindy je zase tak šibeniční, že se hra mění v nechutnou zabíračku na zápěstní a záprstní svaly (tak je potřeba rychle ťukat do směrových kláves…). Ačkoliv je možné za zavedením tohoto omezení spatřovat alibismus autorů (možná nebyli zkrátka schopni vytvořit úrovně dostatečně zapeklité, aby hráči dlouho vydržely, a tak zvýšili obtížnost hry umělě právě pomocí ubíhajícího času), nebyl bych v tomto tak přísný: atmosféře to rozhodně pomáhá a nevidím v tom velký problém co do hratelnosti.
Kromě rozmanitosti prostředí, kdy se hráč skutečně ani na chvilku nenudí a vždy se může těšit na dopředu avizované nové grafické schéma, si chválu zaslouží ještě poněkud větší rozsáhlost úrovní (některé zabírají i více obrazovek), jednoduché ovládání, přehledný výpis všech 
vlastněných předmětů na horní liště a možnost zobrazit si jejich funkci ve spodní části obrazovky, a příjemný systém save/load (ukládat lze pochopitelně jen na začátku mise – co kdyby došlo k již neřešitelné situaci a nezbývalo než hrát od začátku?).
Jak už bylo řečeno, ke hře je přibalen ještě editor map. Ten je přehledný a rychle se v něm zorientuje i úplný analfabet. Nejprve se do něj zadá počet obrazovek, které bude level mít, načež se zobrazí síť čtverečků a ve druhém okně objekty, které se umisťují pouhým přetahováním. Jedním kliknutím se pak v případě mapy s více obrazovkami přepíná mezi jednotlivými částmi. Na závěr je třeba už jen mapu zkompilovat, spustit hru a otestovat ji v akci. Prosté, ale neocenitelné.
Po důkladném testování tak dospívám k názoru, že jedinou slabinou Joyworldu je slabší grafické zpracování. Jak je tomu se zvuky a hudbou zatím nevím. V testované verzi nebyly, ale dá se očekávat, že ve finální hře se nějaké to audio objeví. Ve finální hře – ale kdy to bude? To ví zatím jen Bůh a sami vývojáři, dlouhou dobu by ale dokončování Joyworldu zabrat nemělo.
