Kavinsky je kult osobnosti přetvořený do bojové hry

Chuck Norris nemá vlastní bojovou hru. Umělec s pseudonymem Kavinsky však ano. Tato arkáda se drží zažité praxe, kterou vykresluje ve velmi pěkné komiksové grafice a s originální elektronickou hudbou od autora, hrdiny i subjektu reklamy v jedné osobě.

Kavinsky je bojová mlátička s efektní grafikou, problémovým ovládáním, vynikajícími animacemi mezi úrovněmi a několika zajímavými pasážemi, ve kterých mimo jiné řídíte rychlé sportovní auto. Ačkoliv je zážitek z jejího hraní zajímavý, ani zdaleka nedosahuje pozoruhodnosti, kterou vyvolávají informace o důvodu vzniku této hry.

Hra Kavinsky je jako úkaz z jiného světa. Je to totiž bojová hra vytvořená hudebníkem s pseudonymem Kavinsky, který tímto způsobem promuje své poslední album a jejímž hlavním hrdinou není nikdo jiný než sám Kavinsky. Neotřelé? Možná také krapet egoistické, ale lepší způsob propagace jsem už hodně dlouho neviděl. Vždyť kvůli tomuto ego maniakovi nyní můžeme zadarmo hrát hru!

Podtitulem této pouliční mlátičky by mohlo být "Poslouchejte moji hudbu, nebo vám rozkopu ciferník". Je však nasnadě přiznat si, že vytvořit hru sám o sobě vyžaduje určité úsilí, znalosti a především časové prostředky, které jen tak někdo nemá. Hlavní vývojář a hrdina v jednom však tento čas a úsilí v sobě našel. Z výsledku nutno podotknout, že má i potřebné znalosti, protože hra není nijak špatná. Album OutRun, které tímto způsobem promuje, jsem neposlouchal, ale podle reakcí na webu také není špatné.

Základním prvkem hratelnosti je klasická bojová arkáda jako z poloviny devadesátých let. Stačí si třeba vzpomenout na Golden Axe a máte přibližnou představu, o co jde. Herní styl je tentýž. Snad jen zasazení do neonových osmdesátých let a především velmi hezké komiksové obtažení objektů dává vytušit, že nehrajeme skoro dvacet let starou hru. To však nemyslím nijak zle.

Hráč prochází úrovněmi zleva doprava, pokaždé se vyrojí banda pankáčů, bezdomovců, nabroušených policistů a jiných obyvatel Los Angeles a Kavinsky, tedy hráč, je všechny za zvuků elektronické hudby (z onoho alba) umlátí k smrti.

Problém je v tom, že grafika, která je 3D s fixní kamerou, nedává mnoho informací o tom, kde se zrovna kdo nachází, a tak je trefování se jedním ze dvou útoků do nejbližšího nepřítele často očistcem.

Druhým typem hratelnosti je pak závodní hra, která evokuje barvami nabitý film Tron a ve které se hlavního geroje snaží zastavit, nebo umlátit ostatní bídné existence v motorových vozidlech, ale Kavinsky jim jako neohrožený terminátor (skutečně mu rudě svítí oči) ujede rychlostí světla.

Na mobilních telefonech, kde lze titul také hrát, je možné vyzkoušet i třetí herní styl v podobě mlátičky odehrávající se na vámi vyfoceném pozadí.

Kavinsky je podivná hra, která je divná jak důvodem svého vzniku, tak i obsahem. Hratelně je velmi konzervativní, až staromilská, přesto efektní a zábavná. Popřejme tedy našemu egoistickému hudebníkovi vše nejlepší do budoucna (možná brzké vystřízlivění) a nám hráčům pohodové chvilky strávené u tohoto monumentu jednoho člověka.

Na oficiálním webu hry je možné najít verze pro mobilní telefony s Androidem a pro počítače s Mac OS.