Letečtí dispečeři mají tak trochu nevděčné povolání. Nejsou ani zdaleka tak cool jako piloti, jejich práce je snad ještě o něco náročnější, a pokud někde spadne letadlo, jsou první na ráně. Osobně mám velmi kladný vztah k letadlům a létání a hodně jsem se na Kennedy Approach (dále jen KA) těšil. Například jsem urychleně dohrával nějaké otravné indie hry aby se mi uvolnilo místo v seznamu a podobně. Jsem tedy o něco zaujatější a zmiňuju to proto, že jiný recenzent by třeba KA hodnotil trochu jinak. Jaká tedy hra je?
Kennedy Approach je… složitý. O tom jak moc se blíže zmíním níže, na úvod špetku vysvětlování. V KA máte skutečně za cíl řídit po určitý omezený čas leteckou dopravu jednoho ze světových letišť, tj. navigovat letadla do určitých směrů a výšek či na přistání a navíc hlídat, aby se pokud možno nesrazily samy se sebou, s horami, nevlétly do bouře a prostě neprováděly jiné věci z prvních stránek novin. Z tohohle a obrázků si asi provedení dovede domyslet. Hra je remakem původního Kennedy Approach z roku 1985, prý jedné z prvních strategií, a modří už asi tuší, že můj problém bude s tím, že je to skutečně věrný remake…
To znamená, že si zachoval nejenom dobovou grafiku, ale bohužel také složitější ovládání. Zaprvé, letadla nejsou vůbec autonomní. Mapa je rozdělena na řadu vektorů, kterými letadla létají. Přitom je nestačí navést na vektor blízký tomu přistávacímu a zadat pokyn k přistání, spoléhajíce se na pilota, že manévr dokončí. Je nutné jej navést PŘESNĚ na přistávací vektor. K tomu letadlům trvá nějakou dobu, než se otočí. Nicméně nad tím by se dalo mávnout rukou jako na součást herního systému a obtížnosti.
Větším problémem je zmiňované ovládání. Náročnější požadavky by nemusely být přítěží, kdyby při hraní chvílemi nezáleželo na každé sekundě – pak už vám začne vadit zpracování nasměrování letadla, nesamostatnost letadel a orientování se tabulkou letadel plnou pouze počátečních písmen měst. Letadlo B letí z L do N, letadlo D letí z S do L, letadlo E letí z L do P... Je nutné říkat více? Na druhou stranu jindy se hra plouží extrémně pomalu a mezi leckterými napínavými zážitky jsem si chodil uvařit kafe.
Díky uvedenému je největším problémem hry absentující tutoriál. Do ovládání spadnete rovnýma nohama a dokonce i bez manuálu přibaleného u hry. První hodinu mi dělalo obrovské problémy vydedukovat jak se co ovládá a v čem dělám chyby. Rozčilovalo mě to tak intenzivně, že jsem úporně získanou hru chtěl vyškrtnout ze seznamu mnou zamluvených her, popřípadě přemýšlel, jak bych si v recenzi ospravedlnil nulové hodnocení. Až po oné děsivé hodině jsem přišel na to, jak mám letadla navádět postupně a kam, že odletová hladina má být 4000 metrů a ne 5000 a jiné detaily. Náročnější to pak logicky budou mít lidé, kteří mají problémy s pamětí a koncentrací. Ztratit přehled v tom 
kdo a kam má letět a kdy jste chtěl změnit tenhle směr na tamten směr je v pozdějších scénářích hrozně jednoduché.
Přes archaičtější ovládání a vyšší intelektuální požadavky je třeba KA vypíchnout jako doslova bezkonkurenční jedničku v žánru "simulátor leteckého dispečera". Pravda, více podobných her neexistuje. A právě unikátní nápad je hlavní důvod, proč si KA zahrát. I kdyby vás nebavil, v posledních deseti letech jste pravděpodobně letadla na runway ještě nenaváděli.
