Keys of A Gamespace – držíte klíče k herní realitě?

Cesta do hlubin hráčovy duše. Co je asi na jejím dně?

key_04

Máte rádi počítačové hry? Předpokládám, že ano, vzhledem k tomu, že zrovna čtete tuhle recenzi. Pokud se tedy nestalo, že jste se na Plných hrách ocitli zcela náhodou a proti své vůli, pak ano, počítačové hry máte rádi. Myslíte, že hraní těchto her ovlivňuje váš charakter? Nebo ještě lépe: Myslíte, že hraní těchto her zásadně ovlivňuje to, čím jste? Vždyť čistě logicky vzato, cokoliv, co nás v našem životě potká nás jistým způsobem ovlivňuje. Více či méně. Vše, co dokážeme vnímat a názorově nějak pojmout nás formuje a utváří. Obraz nepřemožitelného hrdiny nás asi při pohledu do zrcadla nenapadne i v případě, že velmi holdujeme fantasy hrám. Tedy v případě, že jsme mentálně v pořádku. Hry ovšem mohou ovlivňovat mnohem důležitější věci. Náš názor na život, postoje k jednotlivým věcem nebo třeba povědomí svobody.

Co se ale podívat na tenhle problém z druhé strany? Máme rádi počítačové hry. Ty nás ovlivňují. Co nás ovšem v minulosti ovlivnilo natolik, že jsme k počítačovým hrám přilnuli?

Jistě v tom bude něco silně psychologického. Něco, co je ukryto hluboko v paměti každého z nás. Při hraní Keys of A Gamespace si možná vzpomenete. Hlavní hrdina dnes recenzované adventury má přesně tento problém. Rád zabředává do virtuální a konejšivé reality počítačových her a zcela zanedbává realitu skutečnou. Kde se v něm vzala touha, která namísto řešení složitých problémů života jej láká a uvrhá do jednoduššího světa za monitorem? Vydává se tedy do své vlastní minulosti a pomocí dveří vedoucích do různých období jeho života se snaží vzpomenout si, co že je to ono, co jej nutí trávit probděné noci u klávesnice.

Keys of A Gamespace je vlastně takovou zajímavou sondou do duše každého hráče. Nutno ale přiznat, že sondou poměrně nelichotivou, protože dle autorů hry je nutkání trávit ve virtuálních světech zapříčiněno komplikovanými a dost depresivními obrazy z našeho dětství a dospívání. Nejsem dostatečně znalý moderní psychologie a tak nedokážu říct, jak se jejich vize podobá dnešním teoriím o závislostech, ale myslím, že pan Freud by měl z téhle hry radost.

Nebudu se zde sáhodlouze rozepisovat nad tím, jak kvalitní jsou animace postav a zvukový a hudební doprovod, ani nebudu zmiňovat, že hra má několik možných konců. Budu mnohem radši, když si KoAG zahrajete a popřemýšlíte nad závěry, které hra předkládá. Pokud s nimi budete souhlasit či ne je na vás. Klidně ale můžete svůj názor publikovat na veřejném fóru, které autoři hry pro tento účel připravili.