Kid the World Saver – vydlážděte cestu životu

Špás s prostorou logikou se skrývá uvnitř dalšího titulu, jež originálně vypráví “příběh opravdového člověka“.

Kid the World Saver

Kid the World Saver

Arkád je na nezávislé scéně dvanáct do tuctu. Kid the World Saver (dále jen Kid) se ale pokouší o novátorskou variaci  - namísto překonávání prostředí v roli postavy dává hráčům do rukou možnost skládat prostředí s cílem, právě aby umožnil pohyb automaticky chodící postavě.

Shodou okolností se tak tento měsíc sešly hned dvě hry, pro které platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Stejně jako Kid na tomto “lemmingovském“ principu operuje i Braindead, obě hry mají ale zcela odlišné vyznění i ovládání. Zatímco Braindead je nenáročná kratochvíle pro zabití patnácti minut, Kid působí jako level editor vydávaný za hru.

Kid the World Saver

V Kidovi je hráč postaven do role stavitele dráhy pro automaticky pochodujícího chlapce. Problém je, že k dispozici máte velmi omezený počet jednotlivých kusů, a je tedy třeba dráhu stavět inteligentně. V opačném případě, pokud vytvoříte omezenou dráhu a postupujete malými “přískoky“, se totiž zážitek velmi rychle změní ve frustraci. Kid přitom nabízí řadu možností, jak chytře vystavět dlouhou dráhu z několika bloků – jednotlivé bloky jsou barevně odlišené, což signalizuje různé charakteristiky. Červené bloky Kida zpomalují, naopak na bílých vyskočí do vzduchu.

Bloky lze přestavovat za pochodu, ale chce to značnou dávku štěstí a zručnosti. Pokud to nestihnete a Kid spadne do bezedné jámy pod levelem, narodí se znovu na začátku kola, a váš veškerý postup tak může přijít vniveč. Více úkolů, než dojít do konce, hra bohužel neobsahuje. Jedná se totiž o demo projektu, který je už dva roky u ledu.

Kid the World Saver

Po experimentálním Spectre a božském Octodad je Kid dalším dílkem, které rovněž rezignuje na žánrově předvídatelný děj. Ačkoliv má Kid v názvu cosi o záchraně světa, hra je více než cokoliv jiného příběhem “obyčejného kluka“, jemuž dláždíte cestu kupředu. Díky omamné atmosféře stačilo málo, a titul mohl působit spíše jako dojemný osobní příběh než další snaha o zachraňování světa. Osobně bych to u něho ocenil mnohem více, než další pseudoinovátorské pokusy na poli herní konstrukce.