Nacházíme se v krásné "pixelovaté" krajině a náš hlavní hrdina medvídek Kuma má výročí se svou milou medvědicí a tak hledá dárek, kterým by svou přítelkyni obdaroval. Když se mu jej po chvíli snažení podaří získat, pošle milého Kumu najít mléko a vejce, aby si mohli upéci sváteční dort. To se mu podaří a všichni jsou šťastní. THE ENDTeď jsme tu jen já a Kuma. Čenichá po jednobarevné louce svého "bitového" světa a já tu stojím jako opařený a zmatený jako veverka na poušti:
"Opravdu jsme to hledati vajíčko a mléko na koláč?" ptám se.
"Na dort! Ne na koláč." opravuje mě Kuma a dál čenichá svým bystrým čumákem do dály směrem ke kymácejícím se stromům v pozadí.
"Aha. Dobře, na dort. Ale nemyslíš, že celé tohleto tvoje snažení je trošku absurdní? Myslím, celý tvůj příběh je jen o tomhle. Není tu v podstatě nic! Žádná zápletka, žádné vrcholení děje. Nic! Celé tohle se odehrává na místech, která bych mohl spočítat na prstech jedné ruky špatného pyrotechnika."
"To ano, ale hraje nám k tomu do skoku pěkná hudba." odpovídá mi s úsměvem.
"To možná, ale nemyslíš, že lidé by chtěli slyšet a vidět něco víc?" ptám se ustaraně.
"Myslíš, že můj příběh je příliš jednoduchý?"
"Triviální" odvětil jsem s jistotou.
"Myslíš, že je potřeba složité zápletky a mechanismů aby se lidé bavili? Myslíš, že lidi baví složité věci?" ptal se mě ustaraně Kuma a díval se na větve stromů ve větru.
"To asi ne. Když tak nad tím přemýšlím, vlastně jsem se u toho tvého krátkého výletu docela bavil."
"Vidíš? Ty skutečně hodnotné věci nejsou o složitosti. Věci v životě takové nejsou. Všechno se řídí podobnými a jednoduchými pravidly. To, že je tak nevnímáme je dáno našimi omezeními. Může se ti zdát, že celé mé snažení je jednoduché, či jak sám říkáš "triviální", ale právě v těch jednoduchých věcech je ta největší krása. To, že v mém příběhu není nic, co by naznačovalo složitost či nějaký zádrhel ještě není argument, abys mě odsoudit." povídá Kuma a dívá se na mě až s jakousi dojímavou odevzdaností v očích.
"Máš pravdu. Jednoduché věci nejsou automaticky horší než složité kolosy. Jsou jen jemnější a potřebují jiný přístup. Na druhou stranu si na ně člověk rychleji zvykne a přijde jim na kloub." "Takže se ti můj malý výlet líbil?" ptá se mě Kuma.
Chvíli mlčím a pak otevřeně odpovídám: "Musím uznat, že ačkoliv jsme spolu byli skutečně jen velmi krátkou chvíli, tak se mi to líbilo. No, pravda, hollywoodský velkofilm by z té tvé zápletky nikdo asi neudělal. (Nejsem si ale jistý, jestli by se o to někteří nepokusili.) Ale což, příběh to sice není kdovíjak nervytrhající a další "Casablanca" by z něj taky nebyla, ale pro potřeby několika málo minutové adventurní záležitosti to stačí. A o to tu jde, ne?"
Kuma se usmál a zanechávajíc mě u cesty odešel ke svému domu, který se mi zdá tak jednoduchý.
