Lander - když děláte věci pořádně, lidé to ocení

Nikdy dřív bych nevěřil, že udělím tak zoufale profláknutému konceptu, nadto s poměrně odpudivým provedením, natolik vysoké hodnocení. A přesto, Lander si jej dle mého mínění plně zaslouží a ve zbytku recenze se pokusím obhájit proč.

Kdo by originál, či alespoň jeden z nesčetného množství klonů této hry neznal? Původní "Lander" vzniknul v dílnách Atari již v roce 1979 a spjatost této hry se skutečným přistáváním na Měsíci byla tehdy silnější, než byste dnes tipovali, ale o tom někdy jindy.. Nám přináší sedmí ročník soutěže Becherovka game stejnojmenný titul a je nasnadě ptát se, kam se za těch necelých šestadvacet let vývojáři v modifikacích této herní klasiky posunuli.

S odpovědí nebudu dlouze otálet - téměř nikam. Čím nás tedy hra vlastně hodlá překvapit? No, něco se zase najde a to něco, není zdaleka bezvýznamné. Vezměme to však pěkně po pořádku.. Přeskočíme-li lehce samoúčelné, přesto vcelku úsměvné intro, ocitáme se po krátkém tréninku přímo v hlavním menu, jež nám nabízí na výběr jednu z osmi zbylých planet naší sluneční soustavy (nepočítáme-li Zemi a připustíme-li, že Pluto je planeta). Naším úkolem je jednu z nich zvolit a na jejím povrchu pak úspěšně operovat s malým přistávacím modulem s omezeným množstvím paliva, jehož poslání zpravidla tkví v přistání na povrchu, vyložení zásoby Becherovky a návratu na orbitální stanici.

Co hru tahá z šedého průměru ostatních klonů je právě široká paleta těchto "světů", z nichž každý obsahuje pět misí odstupňovaných dle obtížnosti a jejichž parametry, jako přitažlivost, či počet nebezpečných objektů v atmosféře, se výrazně liší a nutí tak vás tak neustále měnit způsob hraní. Během svých dodavatelských akcí, se tak setkáte s roji meteorů, vulkány chrlícími lávu a kamení, slunečním větrem, gejzíry, či dokonce marťany a nadto se dozvíte něco o navíc o planetách v našem "bezprostředním okolí". Mise na Uranu jsou pak kategorií samou pro sebe. Hratelnost a především zábavnost hry je mimořádná, záleží pochopitelně na tom, zda vás tituly na podobném principu oslovují, pokud však ano, budete spokojeni, horší je to nicméně s technickou stránkou věci..

Můžeme si sice nalhávat, že absence hudebního doprovodu až uměleckým způsobem vyvolává v člověku pocit osamění v nekonečné prázdnotě vesmíru a je fakt, že zavděk zvukovým efektům vám nějaká milá melodie na pozadí skutečně tolik chybět nebude, přesto lze mluvit spíše o nedostatku, než-li kladu.

Stejně nelichotivě se musím vyjádřit i ke grafickému provedení.. To lze nejlépe popsat slovy "programmers art". Připravte se tedy na vizualizaci bezzubou a proto svým způsobem neodolatelnou, avšak přesto, objektivně a jemně řečeno, nepatrně slabou, plnící spíše symbolickou funkci, přičemž za zlatý hřeb, v tom neironickém smyslu, lze považovat model sluneční soustavy, za vyloženou ohyzdnost pozadí vytvořené vložením fotek vesmírné oblohy.

Beztak ovšem Lander představuje důstojný titul hodný vašeho zájmu. Vděčí zato především své vysoké hratelnosti, jíž pravda velkou měrou ovlivnil již samotný koncept, a pak širokému množství inovací a jisté didaktičnosti, kterou do něj autoři vložily. Přistoupit k protřelé předloze s péčí, prostě překvapivě přináší plody.