Herní znalci asi sami poznají, že se Konjak inspiroval klasikou jménem Zelda, což mu ale nemusíme mít za zlé. Rozhodně se totiž nejedná o prachsprostou kopii, nýbrž o naprostý originál. Žánrově jde o symbiózu mezi kategorií arkád a akčních her, která se bohužel odehrává jen na prostorách jediné úrovně. Jde tedy spíše o takový drobný testovací projekt, jehož herní dobu si můžete natáhnout třeba výběrem jedné ze tří obtížností. Ta má vliv na sílu zbraní, které budete potřebovat takřka v každé minutě.
Ovládajíc hlavního hrdinu se tedy budete prokousávat herní prostředím a každý, kdo hrál Noitu Love si dokáže představit, jakého charakteru hratelnost bude. Ona divokost a obrovská smršť akce totiž byla zachována i pro tento projekt. A tak se na vás téměř v každém momentě budou valit ne jeden ale hned několik nepřátel a poté, co je zlikvidujete, popojdete dva kroky a to samé začne nanovo. Legend of Princess vás zkrátka nenechá oddechnout, což má své kladné ale i záporné stránky. Tak například vám u hry skvěle ubíhá čas, protože prostě nudit se nelze. Vzhledem k rychlosti si ale bohužel nedokážete naplno vychutnat perfektně vykreslené okolní prostředí, které zrovna v případě této hry rozhodně stojí za to.
Pár slov si zaslouží i zbraňový arzenál. Konkrétně jsou vám do vínku dány zbraně dvě. První je kontaktní meč, který je možné použít jen z bezprostřední blízkosti. Proto je mnohdy lepší jakýsi světelný bumerang, který vystřelí silové pole doprovázené grafickým efektem a to doletí do udané vzdálenosti a jako bumerang se k vám opět vrátí. Do doby, než dorazí zase k vám, ale nemůžete vystřelit další, což je poměrně znatelné omezení. Rozmanití jsou i nepřátelé těch nejroztodivnějších barev, kteří se pohybují chůzí, skoky, po zemi nebo i ve vzduchu. I v tomto případě nenechali autoři nic náhodě a rozmanitostí nešetřili.
Grafika je tedy jedním slovem vynikající, hratelnost svižná, pro někoho možná až příliš. Jediné co je možné hře vytknout v globálním měřítku je její krátkost – jeden level je bohužel trochu málo.