Každý týden nám do redakce Plných her chodí notná dávka emailů. Jednou čtenář žádá více strategických her na úkor logickým, podruhé je tomu obráceně a aby tomu nebylo málo, jistý človíček nás neustále bombarduje žádostmi o založení rubriky s tématikou erotických her. Nedávno se však mezi emaily objevil jeden, kde nás pan Petr prosil o hru pro své malé dcery - prý jedno jakého žánru, ale aby gameska nebyla příliš obtížná. Tak co myslíte, bude počítačový "Člověče nezlob se" stačit? Doufám, že ano.
Hru Člověče nezlob se není nutno představovat. Zná ji každý, bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti a rasy. Přesto, většina z nás si pamatuje především její deskovou verzi, u které jsme v ranném dětství trávili dlouhá odpoledne. Časy se ale mění a tak i původní hra transformuje svoji podobu - přesouvá se do virtuální podoby na počítače všeho druhu. Jedná se o mutaci povedenou či nepovedenou? Odpověď hledejte v následujících odstavcích.
První menší překážkou při hraní může být fakt, že hra je celé v němčině. Většina z prováděných kroků je však zcela logických a neměly by nikomu ničit větší problémy. Ale přeci jen pro jistotu: po spuštění hry vyberte v menu položku Spiel a v ní volbu Optionen, kde nastavíte čas v sekundách, udávající délku čekání mezi jednotlivým tahem. Osobně doporučuji hodnotu 1 až 2. Poté opět volte Spiel a a Neues Spiel. V tu chvíli na vás vyskočí okno, ve kterém můžete nastavit parametry hry týkající se hráčů - můžete jménem definovat až čtyři hráče, přičemž máte-li zrovna nouzi o kamarády u počítače, není problémem zvolit tři protivníky z řad počítače. Hra potom probíhá ve stejných kolejích, jako kdyby vedle vás seděli živí protihráči. Poté se hra přesune k samotné "virtuální desce" a začíná boj.
Nebudu se věnovat přímo hře samotné, její pravidla zná doufám každý a tak jen připomenu jistá specifika, v čem se hra odlišuje od české verze (je však možné, že ve hře nepoznáte rozdílů). První tah figurkou můžete provést až v případě, že na vaší kostce padne šestka. V tu chvíli můžete vytáhnout figurku vaší barvy (celkem můžete volit mezi klasickou červenou, zelenou, modrou a žlutou barvou) z domečku. Následující hod pak musíte realizovat na téže postavičce, neexistuje výjimka. Horší je fakt, že čas od času se stane neštěstí a budete nuceni vyhodit vlastního hráče - to mi odjakživa vadilo. Zmínil jsem zde onu kostku, jak tedy funguje systém hodu? Jednoduše, vše ovlivňuje počítač a vy nemáte nejmenší šanci cokoliv změnit. No, přiznám se, občas mi připadlo, že počítač sprostě podvádí, ... :-) Naproti tomu, po přibližně hodinovém hraním musím konstatovat, že ona nejmagičtější šestka padala ve hře příliš často, teď jde o to, zda to bylo dílkem náhody nebo něčím jiným. To ale nikdo nikdy nezjistí, snad jen autoři.
Když se vrátím o desítku let zpátky, kdy jsme hru Člověče nezlob se pravidelně hrávali, byla mezi námi hráči dohoda, že pakliže můžeme tímto tahem figurku protihráče vyhodit, musíme tak provést. Nešlo to udělat tak, že bychom onu skutečnost jakoby přehlídli (je vám doufám jasné proč, zákulisní dohody mezi hráči byly na denním pořádku). Tato funkce však v Los Raus Hier! implementovaná není, vyhazovat tak nemusíte.
Tak, co dodat. O hře jste si doufám obrázek vytvořili a i přes těch pár nedostatků ji doufám nezavrhnete. Škoda, kdyby autoři přidali nějaké zvuky, drobné statistiky a nějaký ten nápad, mohlo jít ve výsledku o zábavnou hru. Takhle je to slabší průměr.
