Psychologická adventura Lost In The Dance vám toho ze začátku mnoho nepoví a nechá vás tápat. Hlas mužského vypravěče, který nepatří hlavní postavě vám nenápadně podsunuje cizí podněty a myšlenky a fakt, že jste drženi v uzavřené místnosti vás brzy utvrdí v tom, že něco není v pořádku. Drží vás jako vězně, nebo jde o zvrácenou hru?
Manipulace. To je hlavní téma této pěkně vypadající adventury, která ve vás kromě pocitu, že jste sledováni nastolí neutuchající dojem, že jste kohosi vězněm. V místnosti, ve které se probouzíte je všechno na první pohled na svém místě. Postel je neustlaná, všechna světla zapnutá a všude je klid.
Jediné, co je zvláštní je to, že kdykoliv se na nějakou věc zaměříte (nebo se s ní pokusíte cokoliv dělat), jakýsi mužský hlas vám začne předříkávat vaše vlastní „vzpomínky“ vázající se k onomu předmětu. A to je divné, protože zní strojeně a mluví v ženském rodě. Hrateme totiž za dívku. Snaží se vám snad někdo podsouvat cizí myšlenky? Odkud na vás vlastně onen hlas mluví?
Když se začnete zaměřovat na určité detaily (několikrát třeba budete chtít projít dveřmi, které jsou zamčené), tón vašeho „průvodce“ se rázem změní. Klidný hlas se stane agresivním a místo čteného projevu máte najednou silný dojem, že na vás křičí. Pak vám začnou ony předměty mizet doslova očima. Někdo si s vámi škaredě hraje.
Lost In The Dance má velice zajímavou premisu, ale chybí jí další hloubka. Všechny místnosti, kterými projdete mají svůj charakter a hledat v nich zajímavosti je zábava. Kromě toho tady ale není moc co dělat. Vyloženě špatný je ovšem jen závěr, který působí naprosto lajdácky. Je to podobné, jako byste četli napínavou povídku a poslední stránku někdo nechal prázdnou.