Lost In The Nightmare – komu straší ve věži?

Slyšeli jste to taky? Co se to pohnulo venku za oknem? Kde se tu vzala ta krev? Rakev v koupelně? Ďábelské! Já do toho lesa v noci nejdu!

litn_08

Jako bývalý polda jsem zažil už dost nepěkných situací, které by jiní označili za „bezvýchodné“. Spousta lidí by se v mojí kůži pustila do pláče, modlení za odpuštění hříchů nebo prosení o milost, ale můžu z vlastní zkušenosti říct, že to k pohodlí nepomáhá. Nejsem z oceli, ale něco snesu a tak se nezhroutím do sebe jako nějací „přizdisýrové“, když se blíží jejich konec. Nezačnu provolávat jména všech bohů, na které si vzpomenu, aby mi přinesli východisko. Já na dobré konce nevěřím, ale taky poznám, kdy konec přijde. A je to teď...Tak kde sakra jste? Ježíši! Budho! Višnu! Dělejte něco!

Z deníku soukromého vyšetřovatele nalezeného vedle zpola sežraného těla:

DEN PRVNÍ

litn_01

Na městečku Karabalta se mi zdálo něco podivného hned od začátku. Všudypřítomná mlha, kvílení vlků a naprostá pustota v ulicích by mě ještě ze soustředění nevyvedla. Stejně tak jako zjištění, že všechno okolo mi připomíná jednu čtrnáct let starou střílečku. Podivná záhrobní hudba hrající ze všech stěn by se také dala překousnout, ale krví zalitá, vzlykající místnost na místě, kde byly původně dveře do mého pokoje? To už je příliš! Co kdybych rychle potřeboval na toaletu!

Majitel hotelu: „Doufám, že se vám u nás líbí.“

Já: „Ano, z pokoje mám pěkný výhled na místní hřbitov, ale proč je má postel zamazaná a na podlaze je krví napsané „Odejdi, nebo zemřeš!“ v tureckém dialektu?“

Majitel hotelu: „To netuším, ale poptám se personálu, zda-li v okolí neviděli nějakého krví upatlaného turka. Jsem si ale jistý, že když jsem váš pokoj kontroloval, byl v naprostém pořádku.“

Já: „Jste si jistý? Není lehké ten pokoj najít. Já ho hledal přes dvě hodiny. Přesouvaly se stěny víte?“

Majitel hotelu: „Určitě? Jak nedbalé.“

Já: „Ano! Samy od sebe! Náhodně! A mluvily!“

Majitel hotelu: „Hmm...“

I přesto mi byl hotel doporučován jako nejlepší své třídy ve městě. Bohužel také jediný.

DEN DRUHÝ

litn_02

Dnes jsem vstal dřív, než je mým zvykem. Krom toho, že jsem dosti nepohodlně ležel v čerstvém hrobě, kde bylo chladno, byl jsem zaražen způsobem, jakým zde jednají s poctivě platícími zákazníky v místní roubené restauraci. Ano, přiznávám, bylo už k půlnoci, kdy jsem navštívil její útulné dřevěné stěny uprostřed zdejších hlubokých lesů, ale takové jednání jsem si rozhodně nezasloužil. Místo stolů s občerstvením či pečivem jsem byl zaveden do tmavé místnosti v suterénu a i když jsem se stále dožadoval alespoň studené kuchyně, byl jsem místo toho zčistajasna omráčen nějakou podivnou oživlou mrtvolou. Povím vám, mě se ale zdáli věci!

DEN TŘETÍ

litn_06

Asi začínám bláznit. Při holení jsem se trošku řízl do krku a v zrcadle byl odraz nějakého chlápka, který držel mou uříznutou hlavu. Kromě toho slyším pořád ty hlasy. Kdyby říkali alespoň něco užitečného. Třeba výsledky hokeje.

DEN TŘEBA PÁTÝ

litn_07

Viděl jsem ho! Hehehehe! Chlápka s obrovským nožem místo ruky! Utíkal chodbou do výtahu. Zdi se přesouvaly a chránily ho. Hehe! Můžu ho stopovat! Všude nechal krvavé stopy!

DEN HNĚVU

litn_04

Majitel hotelu už začíná dole v hale pomalu zapáchat. Pořád mi říká, že jsem ho zklamal. Hihihi. Neví, že mu pomalu ujídám nohu! V noci chodím ven. Oni chodí se mnou. Hledáme někoho s nožem místo ruky, ale nemůžeme ho najít. Musíme si ho vytvořit! Chodíme po lese a hledáme...Hehehehe...Lidi. Ostatní je doběhnou a roztrhají!

HAHAHAHA

litn_09

Už se nechci dívat do zrcadla! Byl jsem to já, co pořád brečel. Ostatní se na mě mračí, ale já jsem si vypíchal oči, abych se nemusel dívat.

NA KOHO TO PADNE, TEN MUSÍ JÍT Z KOLA VEN

Samá práce a žádná zábava dělá z Jacka nudného patrona.

Samá práce a žádná zábava dělá z Jacka nudného patrona.

Samá práce a žádná zábava dělá z Jacka nudného patrona.