Lovec Krys - české RPG o deratizaci

RPG titulů se na české scéně mnoho neurodilo, nakonec se také jedná o jednoznačně nejnáročnější žánr na poli freewareovek. Stojaté vody této sorty her však v posledním měsíci rozvířil Gamemakerový titul Lovec Krys. Vrhnete se po něm?

Gadlikol, to není název nejnovějšího léku na kloubní aparát, ale jméno kdysi dobrého čaroděje, jenž podlehl svodům černé magie a při svých čarokněžných experimentech na krysách stvořil zrůdu tak mocnou, že sežrala stáda ovcí, krav a nakonec i vesničanů. Nezbývá tedy než se jako správný hrdina, vydat do temného podzemí jeskyní a tuto zrůdu i s jejími krysími přisluhovači zabít.

Tak v kostce zní příběh nového RPG z českých luhů a hájů. Nečekejte ale prosím žádnou revoluci, jedná se o přírůstek víceméně standardní.

Na začátku hry navštívíte městečko, kde se dozvíte pár nutných informací o příběhu, zajdete do krámku, nakoupíte pár zásob a hurá do jeskyní. Zde se poprvé setkáte s krysami, krysami a krysami v jiných modifikacích a protože na první úrovni nevydrží vaše postava mnoho, poměrně rychle se bude muset opět vrátit do města abyste za peníze vymlácené z krys nakoupili lektvary. Sem tam levelujte, jste nemile překvapeni minimální rozmanitostí předmětů a nepřátel, až se nakonec vaše hráčské aktivity omezí na návštěvy jeskyní, kde zabijete pár krys, návraty do městského obchodu, kde dokoupíte zásoby a opětovné návraty do jeskyní. Tato jednotvárnost by sama o sobě nebyla až tak hrozná, nakonec Diablo nefungovalo jinak a jak to stačilo! Problém tkví v tom, že Diablo mělo na rozdíl od Lovce krys spád. Jenže, věřte tomu nebo ne, v Lovci krys souboje probíhají na tahy. A to je vlastnost pro hru takového typu zcela fatální. 

Jistě nemusím vysvětlovat, že v titulu kde o nic jiného než souboje v podstatě nejde, je takový systém boje zcela ubíjející a to zvlášť ve smrtelné kombinaci s nepovedeným ovládáním. Čímž se volně dostáváme k dalšímu propastnému neduhu hry.

Zatímco vizualizace herní obrazovky dopadla překvapivě dobře, způsob jakým se s tím vším pracuje lze bez skrupulí označit jako otřesně nepohodlný. Nebýt klávesových zkratek, jejichž rozložení na klávesnici by mimochodem také mohlo být voleno šťastněji, plynulý průchod hrou by byl prakticky nemožný. 

Hráč je jako za dob adventur typu Simon the Sorcerer nucen hře neustále vysvětlovat, že teď zrovna půjde, teď něco sebere, teď bude bojovat, teď v boji zaútočí, teď předá tah (malé intermezo, kdy vám krysa vrací úder), opět hře vysvětlí, že teď zaútočí a pro to vše mu slouží jedna speciální ikona vedle druhé.. Ti kdož nenavštíví asi nejzdařilejší část hry - tutorial, to můžou zabalit rovnou.. A bohužel o moc nepřijdou, neboť tady výčet neduhů nekončí. 
Suverénně nejtragičtější chybou hry je tzv. pathfinding, tedy hledání cesty hrdiny. Hráč klikne a postava přijde na zvolené místo, ne tak však v Lovci krys. V lepším případě váš hrdina jen zcela nepochopitelně vymete pár vedlejších chodeb, v tom horším se začne točit v kruhu, z kterého jej již nedostanete.. Doporučuji hru pravidelně ukládat, ačkoliv i to je značně nepohodlné.. Vzhledem k faktu, že si jména saveů musíte pamatovat a nesmí být delší než jeden znak.

Technická stránka titulu jednoduše dopadla děsivě, ale co byste nakonec čekali od tvůrce, který vám do readme napíše abyste ho s chybami typu nefungující animace, či rozsekaným pathfinding vůbec neotravovali, že na to není zvědavý, že nejste betatesteři.
Nepočítáme-li ozvučení a solidní hrací dobu, moc pozitiv nám nezbývá.
Celkově vzato by nicméně Lovec krys i přes svou neuvěřitelnou jednotvárnost nemusel dopadnout tak špatně. Stačilo by zvednout frenetičnost hry navýšením počtu krys a odstraněním tahového systému, s nímž by odešla i kopa zbytečných ovládacích prvků. Žel bohu se toto nestalo a před vás, coby hráče, se tak dostává polotovar s banálním příběhem, nulovou hratelností a relativně přijatelnou grafikou, o níž se ironií osudu sám autor vyjadřuje jako o ,,nepříliš pěkném 2D izu". Přitom já ji považuji za suverénně nejzdařilejší část titulu. 

Hotovo vyřízeno, Lovec krys jednoduše trpí koupou dětských nemocí. Přitom chyběla jen trocha trpělivosti, času a zkušeností a mohl dopadnout velmi slušně. Za této situace však nezbývá než hře udělit (a to podotýkám s obrovským přemáháním) smutné čtyři body z deseti. Činím tak v podstatě z pouhé sympatie s Pavláskovou snahou a vytrvalostí a taky trochu ze zbabělosti.
Tímto hodnocením jej rozhodně nechci od další tvorby nijak odrazovat, neboť potenciálem vytvořit něco solidního disponuje. S tím, co momentálně předložil mi však nezbývá, než mu popřát do druhého dílu Lovce krys mnoho štěstí.