Ač se to na první pohled tak docela nezdá, je Lunar Rescue jedním z velké řady fanouškovských remaků titulů z osmibitových počítačů. Tentokrát si na paškál autoři vzali hru Lunar Lander – a jejich Lunar Rescue je její perfektní kopií co do hratelnosti, k tomu navíc pak přidává i výtečnou grafiku. Co si přát víc? Ale postupně. Lunar Rescue v zásadě nemá žádný příběh, nepokládá za nutné hráči předložit vysvětlení, proč se pachtí s odvozem o pomoc volajících lidiček z měsíční základny. Je to ale nasnadě vzhledem k okolním podmínkám. Pro potřeby neutišitelných rýpalů tak stačí vystvořit poměrně pravděpodobnou konstrukci, tvrdící, že základny překvapila meteoritová bouře a flotila nepřátelských vesmírných plavidel, kteréžto dvě nepříjemné události zároveň vytvářejí nebezpečí plně postačující k její destrukci. Je třeba zachránit alespoň několik specialistů, lidské zdroje bývají těžko nahraditelné. Proto se na cestu vydává rychlý koráb s přistávacím modulem, který má za úkol klíčové osoby vyzvednout.
A tady přichází celá legrace. Hra je v zásadě rozdělena do dvou fází. V první hráč nejprve mezerníkem vypustí přistávací modul na cestu směrem k základně, přičemž dále ho může navádět šipkami doleva a doprava, popřípadě stisknout klávesu S pro instantní zastavení na místě. Když se mu povede prokličkovat neustále se různě rychle pohybujícími kameny, stačí už jen zastavit se nad jednou ze tří nástupních plošin a vyčkat, až na ni doběhne šedivá postavička z kraje obrazovky. Když naskočí, aniž by byl mezitím hráč nucen uletět či spadnout, přepne se hra do druhého módu. Na náhodných místech obrazovky se objeví trojice nepřátelských lodí a klávesa S změní svou funkci z prostého pozastavení pádu na zrychlení směrem nahoru. Cílem je jednak vrátit se na orbit k mateřské lodi a dovézt tam bezpečně zachraňovaného človíčka, navíc je třeba hlídat si krom meteroritů i vetřelce a kdo si chce zlepšit bodové ohodnocení, může využít druhé akční klávesy k jejich sestřelení.
Když se povede odvézt daný počet lidiček, ukončí se úroveň a nastoupí graficky odlišně zpracované prostředí. I když – v zásadě je si těch několik málo lokací velmi podobných. To ovšem nijak vizuálnímu zpracování na kvalitě neubírá – všechny objekty jsou pěkně nakresleny, hra běží v poměrně vysokém rozlišení 800x600 a nabízí i obstojné ozvučení. Co je ale nejdůležitější, to je bezesporu chytlavá hratelnost. Jde o vcelku obtížnou hru, často frustrující, ale to je jen dobře – aspoň déle vydrží. A málokdo se k ní po prvotních úspěších nevrátí. Má své kouzlo a dovede hráče přilepit k monitoru na dlouhou dobu. Nakolik je to způsobeno genialitou původního konceptu je samozřejmě otázkou, ale každopádně autoři odvedli při tvorbě Lunar Rescue jedničkovou práci.
