A právě v tomto stavu jste vhozeni do děje vy. Ocitáte se na kamenité a vyprahlé zemi, kde máte za úkol zpočátku jen hopsat a objevovat nová zákoutí herního prostředí, která vás dovedou k důležitým záchytným bodům. Ačkoliv to tak nemusí na první pohled vypadat a autoři se to snaží různými způsoby zamaskovat („náhodně” se propadající země), M.O.O.N je striktně lineárním počinem který vás z hlavní a nalinkované cesty svede tak maximálně do nějakého slepého ramene a ani to se nestává zrovna často.
Zbytek hry se naštěstí nadmíru povedl a tak je možno i tuto trochu nevyužitou šanci autorům odpustit. Na oko jednoduchá až primitivní hopsačka je totiž vybavena jednoduchými RPG prvky spočívající v neustálém pozvolném vylepšování vlastností vaší postavy, což se děje za pomocí předmětů, které budete nacházet. Vylepšení se týká snad všech možných akcí ve hře a tak nejenom že vylepšíte své bojové schopnosti, ale také možnost plachtění (jež je zajímavou alternativou k prodloužení výskoku) a třeba také upgradujete vrtačku. Na jejím případě je asi nejlépe vidět, jak jsou vylepšení pro chod celé hry nezbytné. Zatímco ze začátku s vrtačkou na prvním levelu nezmůžete prakticky nic, poté co se vydáte do jedné z dalších chodbiček a přinesete si zpátky toliko potřebný bonus, budete rázem schopni r̈proseknout i opravdu velký kámen, který vám doposud zatarasoval cestu dále.
M.O.O.N má oproti svým jednoduchým arkádovým konkurentům hned v několika věcech navrch. Nejen že nabízí poměrně jednoduchou, nenucenou a zároveň komplexní hratelnost, ani po grafické stránce na tom není nejhůře a to je třeba adekvátně ocenit.