Mancala - logikou k vítězství

Pro všechny, kteří alespoň občas rádi potrápí svou šedou kůru mozkovou, dnes máme hru, která vás určitě nezklame. Už proto ne, že se nejedná o další předělávku některé všeobecně známé logické hry, ale jde o poměrně originální projekt.

Ač se to na první pohled nemusí zdát, pravidla hry jsou velice jednoduchá. Herní plocha je sestavena ze dvou základen (pro každého hráče jedna) a dvanácti plošin, na kterých je rovnoměrně rozmístěno 36 kamenů. Cílem obou hráčů je přemístit co nejvíce kamenů do své základny. To samozřejmě není jednoduché. Hráč totiž může přesouvat pouze ty kameny, které leží na některé z plošin na jeho straně desky. Navíc, veškerá manipulace je omezena pouze na výběr plošiny, jejíž kameny chce hráč přemístit. Kameny se pak samy rozestaví tak, že ve směru zleva doprava po jednom postupně obsazují sousední plošiny, včetně základen hráčů. Normálně se hráči střídají po každém tahu, pokud však vyberete plošinu tak, aby poslední přesunutý kámen skončil ve vaší základně, můžete hrát znovu. Je tedy nutné dopředu promýšlet pořadí všech tahů a uvažovat přitom i kam se kolik kamenů přemístí. Další možností, jak získat body pro svou základnu, je naplánovat přesun tak, aby poslední kámen skončil na některé prázdné plošině. V takovém případě je do vaší základny přesunut jak tento kámen, tak i všechny kameny na protilehlé soupeřově plošině. Tento manévr dokáže řádně vylepšit skóre, neboť v jednom tahu tak můžete získat i velký počet kamenů, zatímco normálním způsobem si polepšíte maximálně o jeden. Hra končí v okamžiku, kdy se hráč zbaví všech kamenů na své straně herní plochy.

Zajímá-li vás, jak hra vypadá po stránce technického zpracování, vězte, že vše je vytvořeno v pěkné trojrozměrné grafice využívající možností akcelerace skrze rozhraní OpenGL. Je sice pravda, že hra nepředvádí žádné úžasné grafické efekty, na které bychom nebyly zvyklí již z mnoha jiných her, nicméně síla Mancaly přeci jen leží spíše než v grafickém zpracování, v originálním nápadu. Velice příjemným překvapením je pak hudební složka hry, která podbarvuje dění na obrazovce a celou hru tak velice oživuje. Škoda jen, že celý soundtrack je tvořen pouze jedinou skladbou. Budete-li Mancalu hrát déle, může se stát, že vám stále se opakující skladba začne lézt na nervy.

Ovládání hry je tak jednoduché, jak jen může být. Vše zvládnete pouze za pomoci myši, kterou vybíráte kameny, jež chcete přesunout. Kromě toho se myš hodí i k nastavení pohledu na herní plochu. Kameru můžete různě otáčet, přibližovat či oddalovat tak, abyste si nastavili pokud možno ten nejlepší výhled na scénu. Kromě myši máte k dispozici i několik kláves, pomocí kterých můžete zobrazit nápovědu nebo nastavit některé vlastnosti grafického enginu hry.

Velice příjemnou možností, kterou Mancala svým hráčům nabízí, je možnost založit síťovou hru. Nabídka pro výběr typu spojení je neobyčejně štědrá, a tak můžete volit mezi protokoly IPX, TCP/IP, hrou přes modem nebo sériový port. Pak už stačí jen vytvořit novou session a počkat až se kamarád připojí.

Zatím jsem se o hře zmiňoval převážně v pozitivním duchu, ale i Mancala má v sobě pár nedokonalostí. Sice to nejsou žádné závažné chyby, přesto by ale nebylo fér zamlčet je před vámi. Asi nejvážnějším problémem hry je fakt, že občas není zrovna jednoduché spočítat kameny na některé z plošin. To se stává hlavně v těch případech, kdy se jich na jedné plošině nahromadí více a na omezeném prostoru jsou směstnány tak, že sebou vzájemně prostupují. Pak nezbývá než si přiblížit pohled a pokusit se rozlišit hranice jednotlivých objektů. Trochu zamrzí i nemožnost hry proti počítači, takže Mancalu si zahrajete jen ve dvou. Avšak i přes tyto víceméně drobné nedostatky jde o hru, která je velice zábavná. Svůj díl na tom jistě má i originalita herních pravidel.