Marble Crazy – kuličkové šílenství

Také jste kdysi s kamarády cvrnkali kuličky? V Marble Crazy je kuliček spousta, jenže tentokrát se jich budete chtít co nejrychleji zbavit. Chcete-li si procvičit schopnost rychlého uvažování, pak je Marble Crazy hrou, kterou byste neměli minout.

Hrou, o které si dnes něco povíme, je logický rychlík Marble Crazy. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o další titul z dlouhé řady klonů tetrisu, ale již druhý, o něco pozornější pohled, každého přesvědčí, že šlo opravdu jen o pouhé zdání. V Marble Crazy budete téměř vždy hrát proti oponentovi, kterým může být třeba váš kamarád nebo ho může zastoupit počítač. Herní plocha je rozdělena na dvě části, z nichž každá patří jednomu z hráčů. Ta je zpočátku zaplněna určitým množstvím různobarevných kuliček, které se budete snažit odstranit. Cílem hry ale není úplně vyčistit svou herní plochu, jak by se mohlo zdát, ale právě naopak - zcela zaplnit plochu soupeřovu. Pokaždé, když se vám podaří zbavit se některých kuliček, váš soupeř bude „odměněn“ určitým počtem nových kuliček, které ho dozajista nepotěší.

A jak to vlastně celé probíhá? Všechny kuličky jsou na herní ploše rozmístěny v pěti sloupcích. Abyste mohli některé z nich odstranit, musíte do prostředního řádku pole soustředit co nejvíce kuliček stejné barvy, nejméně však tři. V okamžiku, kdy se vám to podaří, celá skupina zmizí. Aby to ale nebylo tak jednoduché, vaše možnosti, jak s kuličkami manipulovat, jsou dosti omezené. Můžete buď posunout libovolný celý sloupec nahoru nebo dolů, nebo máte možnost rotovat prostředním řádkem. Při posouvání sloupce musí být navíc splněna podmínka, aby v daném směru bylo ještě nějaké volné místo. Jestliže je tedy vaše herní pole již hodně zaplněné, je veškerá manipulace s kuličkami velice obtížná a zpravidla to předznamenává váš rychlý konec a soupeřovo vítězství.

Možná se ptáte, kolik kuliček vlastně přechází do soupeřova pole po vašem úspěšném tahu. V zásadě se můžete řídit pravidlem, že čím víc kuliček najednou odstraníte, tím víc jich váš protivník může očekávat. Popravdě je ale celý systém mnohem komplikovanější a vytváří tak prostor pro taktizování. Prvním způsobem, jak připravit vašemu oponentovi nepříjemné překvapení, je přesunout kuličky tak, aby se po odstranění jedné skupiny samovolně vytvořila další, která také ihned zmizí a způsobí příliv většího počtu kuliček do soupeřova pole. Druhou možností je využití comb. Každý hráč má přiřazenu určitou barvu, přičemž odstraňování skupin s touto barvou je pak o něco účinnější, než u ostatních barev. Hlavně se ale zvyšuje jistý násobitel, který pak při odstranění pětičlenné skupiny kuliček jakékoliv barvy velmi výrazně zefektivňuje vaše snažení. Při vyšších hodnotách násobitele pak uvolnění comba znamená téměř jistou výhru. Vytvořit combo ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Často se vám totiž stane, že zatímco se o něj budete pokoušet, soupeř vám zaplní tolik prostoru na herní ploše, že vám jej znemožní dokončit. Jak už jsem se zmínil, Marble Crazy nabízí možnost hry dvou hráčů, která je, řekl bych, asi nejzajímavější volbou, zvláště pak jsou-li oba protihráči na zhruba stejné úrovni. Hra proti počítači je sice také velice zábavná, ale ve vyšších úrovních obtížnosti je křemíkový protihráč příliš silným soupeřem. Poslední variantou, kterou v Marble Crazy můžete vyzkoušet, je Maraton. V tomto módu je hra poněkud odlišná, neboť vaším soupeřem zde nebude ani kamarád, ani počítač, ale čas. V krátkém časovém intervalu musíte protivníkovi, tentokrát pouze hypotetickému, poslat určitý počet kuliček, přičemž zde platí stejná pravidla jako u obyčejné hry. Nové kuličky jsou na vaši plochu doplňovány automaticky, v počtu vyrovnávajícím aktuální ztrátu. Podaří-li se vám splnit úkol v časovém limitu, postupujete do dalšího kola.

Myslím, že závěrem této recenze vám mohu hru Marble Crazy s klidným svědomím doporučit. Určitě oceníte její chytrý nápad i líbivé grafické zpracování a brzy možná zjistíte, jak moc návyková může být. Jedinou věcí, která trochu zamrzí, je absence hudby, která by se k tomuto typu hry docela hodila. Myslím ale, že to už autorovi této skvělé hry nemůžeme mít za zlé.