Mario in Worlds Unknown 2: Return of Koopa – je kleštěncův mladší bratr lépe vybaven?

Pokračování hry Mario in Worlds Unknown 2 jsem prostě musel vyzkoušet. Jednička byla čirou esencí nudy a mě zajímalo, zda se druhý díl povedl lépe. Jak to dopadlo?

Bylo nebylo (spíš nebylo, jestli jste měli to štěstí a první díl nehráli), Mario se namísto „Světa muchomůrek“ ocitl ve „Světech neznámých“. Jelikož se mu tam ale vůbec nelíbilo, pokoušel se z nich dostat. Protože byl členem hnutí Greenpeace a cestu se mu pokoušela překřížit právě roztomilá zvířátka – masožravé rostlinky, želvičky a hnědé šišaté lezoucí neidentifikovatelné formy života – odmítal je zabíjet. Raději je všechny přeskakoval až dohopsal k draku, který ho odmítal pustit. Greenpeace-negreenpeace do draka naládoval pár kulek a zachránil tak princeznu. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec – nebo nebyl?

Alespoň podle „intra“ v druhém dílu nebyl. Milý dráček nebyl zabit, jen trávil poslední čtyři roky v „Pekelné zemi“ a osnoval ďábelské plány na zničení našeho oblíbeného instalatéra. Opět unesl princeznu a pro Maria připravil 13 kol plných nástrah, přičemž na samém konci číhá on sám. Mario si povzdychne, frajersky si odplivne a hurá do akce. Jenže je opravdu proč jásat?

Řeknu vám to na rovinu – není. Druhý díl je stejně plytký jako díl první. To znamená, že opět celou hru budete jen hopsat jak vzdálený příbuzný gumídků, zbavíte se dráčka a zachráníte princeznu. Oproti jedničce nám sice přibylo pár novinek – bonusová kola, noví nepřátelé, „mushroom shop“ (za 200 houbiček můžete jít do obchodu), malinko změněná grafika, trochu jiná hudba – ale jediná z nich, co opravdu za něco stojí, je multiplayer. 

Multiplayer je část sama pro sebe. Od zbytku hry jí neodděluje pouze fakt, že hraje více hráčů, ale hlavně hratelnost. Ta je tu na špici. Kompletní singleplayer jsem prošel za necelou hodinku čistého času. U hry více hráčů jsme s kamarádem strávili hodin několik. Oba hráči se octnou zároveň na jedné obrazovce. Jeden hraje za Maria, druhý je Luigi. Na plošinkách se nacházejí různé bonusy a vy prostě soutěžíte o to, kdo se napakuje víc. To vám znesnadňuje podivná červená koule (chová se jako duch v další klasice – Bubble bobule), která vás pronásleduje a dotykem vás zbaví života. 

Tohohle Maria bych vám za normálních okolností rozhodně nedoporučil. Jde ve stopách svého nudného vykleštěného bratříčka (Mario in Worlds Unknown) a asi tak po dvaceti sekundách vás, i přes několik vylepšení, také začne k smrti nudit. Jenže (!) tenhle klučina je přesto vybaven lépe než jeho eunušský bratr - multiplayer módem! Ten ho táhne nahoru, takže pokud máte k dispozici nějakého kamaráda, s nímž chcete poměřit síly, s chutí do toho. Pokud nikoho takového nemáte a hledáte nějaký dobrý Mario klon, sáhněte jinam.