Odkudsi z vesmíru přiletěli zlí ufoni a nenapadlo je samozřejmě nic hloupějšího, než navštvívit Zemi a obhlédnout její nukleární zásoby. Hodný, obětavý a chrabrý hrdina (tj. vy) ale rozhodně nemůže nechat svou matičku Zemi na holičkách a tak se početné invazi odporných marťanů postaví, i když jsou jeho šance na úspěch v tak těžké misi takřka mizivé. Klišé jako vyšité, nemyslíte? Přidejte k tomu navíc čtyři zbraně s odstupňovaným účinkem, hordy rychlejších a rychlejších nepřátel, pár nukleárních hlavic a 2d pohled a vyjde vám klasická akční plackovitá arkáda - a takovou hrou Martian opravdu je.
Když už jsme si osvětlili příběh, je na čase vrhnout se na hru samotnou. Tedy, abychom byli přesní, na tu jednu jedinou obrazovku, na níž se veškeré dění odehrává. Ačkoliv je její ovládání (tedy oné freewarovky, nikoli té obrazovky) oproti ostatním klasickým arkádám o něco složitější (kombinace myši a klávesnice nebývá u tohoto typu her příliš ovyklá), nebude ani začátečníkům dělat jistě sebemenší obtíže a brzy si na něj zvyknete. Nepoměrně specifičtější je samotný průběh hry. Již po prvních chvílích, které v roli velkého zachránce modré planety strávíte, vás začnou svou přítomností obtěžovat malinké zelené mimozemské vesmírné lodě, vzdáleně připomínající zelené plyšové slizy často prodávané v hypermarketech, jejichž 
osádka sestává z jednoho mrňavého nic, které má ještě navíc oddělenou hlavu od zbytku těla (holt ve vesmíru je telepatie in), a větší hnědé příšery s raketovým pohonem a hlavou, která jako by kopírovala mírně zdeformovaný tvar naší státní vlajky, případně s trochu menší mírou fantazie tutéž součást těla mouchy.
Vaším úkolem, jak už tu v úvodu zaznělo, je poletovat v popředí drahocenných jaderných hlavic umístěných na jakémsi plovoucím ledovci, a odrážet stále agresivnější útoky všech (dvou) různých typů marťanských vesmírných lodí. Nutno podotknout, že až na chvíle, kdy vám z nějakého záhadného důvodu vypoví službu vaše relativně účinná zbraň (a že se mi to stalo už několikrát asi ani nemůsím zdůrazňovat), je tento úkol takřka procházkou růžovým sadem. Stačí zezačátku pár vojenských hlavic obětovat, zůstat na jistém menším striktně vymezeném prostoru a hustit do do nepřátel, kteří míří přímo na vámi zvolenou oblast. Zvlášť pečlivě je nutné vymýtat zelené zákeřňáky, kteří nalétávají směrem na opatrované hlavice pod velmi malým ostrým úhlem. Pokud se vám je totiž nepodaří zasáhnout do doby, než odletí pod hranici vašeho dostřelu, můžete se s jedním kouskem jaderného zla rozloučit.
Přestane-li vás vyhlazování poletujících mimozemšťanů bavit, můžete si zkusit občas zasáhnout jejich šedé buclaté 
mateřské lodi, čímž můžete s úspěchem poslat všechen malý marťanský "šmejd" poslat expres do pekla, aniž by se stihl vyrojit a způsobit vám perné chvilky bušení do myšítka a klávesnice.
Co se grafiky týče, nepatří Martian ani do skupiny titulů, které v podstatě zaujmou jen a jen oním grafickým zpracováním, ani mezi hry, ze kterých se vám při prvním pohledu udělá špatně. Typickými slovy recenzenta řečeno - nenajdete v něm nic, co by se nějak vymykalo zaběhnutému standardu. Totéž platí i o hratelnosti - vzhledem k tomu, že vás hra takřka ničím nepřekvapí, lze v pohodě bez výraznějších obtíží hrát dlouhou dobu (já osobně jsem se dostal do téměř třicátého levelu a marťani stále ještě nebyli na nijak vysoké výkonnostní úrovni) a s postupem času se její obtížnost zvyšuje jen nepatrně, jistě svým stylem zaujme především oddechové hráče, kteří nechtějí u počítače pokoušet svou svatou trpělivost.
