Masochisia je plná nezodpovězených otázek, ale i skvělé atmosféry

Jak asi vypadá vědomí psychopata a násilníka? O čem asi sní a jak funguje jeho podvědomí? V této velmi originální adventuře to zjistíte, protože vám v ní zbývá jen něco málo času, než propadnete šílenství a ztratíte kontrolu.

Na jednu stranu klasická adventura, na druhou jeden z nejoriginálnějších příspěvků do tohoto žánru poslední doby. Masochisia je hra plná velmi specifické atmosféry, nepochopitelného děje plného otazníků a zvláštních výjevů v ještě zvláštnější grafice. Ovšem s nezapomenutelnou hudbou. Těžko říct, jestli se bude zrovna vám líbit a stejně tak je těžké ji k něčemu připodobnit. Zažít ji nejspíš musíte sami.

Masochisia vypráví příběh zamlžený jako skotské pobřeží. Prezentuje ho skrze obrazy a několik málo rozhovorů, ale snažit se z nich vyčíst víc, než jen další otázky je skoro nemožné. Podle autora se nacházíte ve snové vidině (nebo spíš noční můře) člověka, kterému zbývá jen něco málo životního času, než se promění v psychopatického násilníka a masového vraha a plně propadne šílenství. Co bude dál, je jen na vás. Podlehnete osudu?

Hra je snímána z pohledu hrdiny, ale pohyb probíhá jen posunováním obrazovky doleva a doprava podobně, jako kdyby se před vámi rolovala nějaká nástěnná malba. A přesně tak ostatně Masochisia vypadá.

Je zahalená snovým oparem, podivným grafickým filtrem a vykreslená vybledlými barvami, které sem tam vykouknou z oprýskaných tmavých reliéfů. Ačkoliv tento styl nemusí každému sednout (i já jsem s ním měl zprvu problém), nemůže se mu upřít to, že je naprosto originální a jedinečný.

S atmosférou souvisí také skvělá hudba, která variuje v některým momentech mezi orchestrální, smutnou a monumentální a tklivou, vybrnkávanou kytarovou baladou. Zkrátka je skvělá a hra jí vděčí minimálně za polovinu dojmu, kterým na své hráče působí.

Většina hádanek je založena jen na nalezení a použití předmětu na určitém místě, takže v tomto směru jde o žánrový standard. Jinak je tomu u rozhovorů, které jsou všechno, jen ne racionální a od většiny postav se skutečně nic nedozvíte. Jsme přece ve snu a tak situace, kdy postava otevírá ústa, ale vyhází jen skřekot je skoro „normální“.

 Zdaleka nejvýraznějším problémem, kterým Masochisia trpí je to, že pochopit postup hry je trochu obtížnější. Většinou vůbec netušíte, co máte dělat a díky tomu, že není smysluplně vysvětlen děj, vám ani on jako vodítko nemůže sloužit. Často tak tápete. Naštěstí, předmětů k sebrání je poskromnu a lokace také nejsou nijak rozlehlé, takže vždy po chvíli zase naberete správný směr akcí. Jen díky tomu sem tam trpí plynulost zážitku.