Megabot – frenetická akce z budoucnosti

Megabot je akčním titulem přesně ve stylu klasického Megamana – v hlavní roli robotický hrdina, kupa všeho schopných nepřátel, solidní arzenál zbraní, výbuchy na každém rohu a vzduch vonící po čerstvě spáleném železe a střelném prachu...

Na první pohled je komunita vývojářů počítačových her sdružených okolo nástroje Game Maker jednoduše obdivuhodná. Už na ten druhý tu ale něco docela podezřele smrdí. Game Maker je skutečně tím nejjednodušším možným samostatným programem, v němž lze hry tvořit – a výsledky tomu leckdy odpovídají. Internet v posledních letech začátečnickými vykrádačskými a nesmělými pokusy přímo přetéká – a vybrat z nich to, co doopravdy stojí za pozornost, nebývá někdy nejlehčí. Nicméně akční titul inspirovaný jednou z největších klasik zejména raně konzolové zábavy, segáckou sérií Megaman, si docela určitě zaslouží nejen být vypíchnut, ale i detailně zrecenzován na Plných hrách – stále s přehledem největším archívu volně šiřitelných titulů na světě. Megabot, jak se hra od studia Taurus Interactive jmenuje, přináší klasikou hratelnost frenetické akční plošinovky a z posledních výdobytků freeware scény připomíná zejména povedenou hru Jetz Fusion od Shawn 64 Creations.

Podobně jako u Shawna – a koneckonců i v původním Megamanovi – je i v Megabotu hlavním hrdinou robot. Příběh se točí právě okolo něj a jeho soukmenovců. Kdysi v celkem vzdálené budoucnosti byla vyvinuta pokročilá robotická technologie, jež měla nahradit aktuální umělé sluhy lidského druhu. Jistému šílenému vynálezci se ovšem podařilo ji ukrást a zneužít, díky čemuž mohli roboti ovládnout světovou metropoli Mechacity. Jen jeden z robotů oné revoluční série zůstal zachován a po letech byl probuzen, aby na uchvatitelích vykonal spravedlnost. Děj tedy celkem klišovitý, ale pěkně pomocí intra a animací ve hře podaný. Oproti hrám, jež se nesnaží simulovat ani tu nejmenší souvislost mezi jednotlivými úrovněmi a úkoly, je Megabot příjemným zpestřením: vždycky se tak nějak lépe střílí, když si člověk může ukázat na ty špatné a vysvětlit si své násilnické sklony dle pravidla o účelu a prostředcích...

Po proběhnutí již zmiňované úvodní sekvence může hráč začít novou hru. V ní si postupně projde různými úrovněmi, kde jde vlastně jen o to probít si jimi cestu až na konec a přitom je vyčistit od všech zlých droidů. To se zdá prosté, ovšem je to jeden z nejtěžších úkolů, který ve freeware oblasti autoři před hráče postavili. Obtížnost této dvourozměrné plošinové akce je totiž nasazena pořádně vysoko, takřka až do nehratelné oblasti. Pařani odkojeni osmibitovými počítači Atari či sira Cliva Sinclaira to možná přežijí, ale soudobí hráči budou mít výrazné problémy už s dokončením prvního levelu – a dále už jen a jen přituhuje. Na druhou stranu, potěší, že se autoři důsledně soustředili na poskytnutí v rámci možností co nejlepšího herního zážitku.

K tomu přispívá velká variabilita zbraní. Robot může nést až tři najednou a zároveň z nich střílet, a to do různých směrů. Taktéž lze zbraně vylepšovat. Tu a tam se na zemi najde speciální bonus zajišťující dočasnou nezranitelnost, doplnění štítů, munice, či paliva do vznášedla. A to je zároveň poslední velmi užitečnou hračkou, již Megabot dostává do rukou – s jeho pomocí lze skákat a vzlétat na zdánlivě nedostupné plošinky. Megabotovi lze pochválit i grafické zpracování – není sice technologicky tak úplně na špičce (přiznejme si, rozlišení 320x240 už dneska tolik neletí), nicméně jednotlivé 2D sprity jsou velmi detailní, je jich hodně a především se pohybují – neustále jsou vidět letouny v pozadí a obrazovka žije. Hudba a zvuky odpovídají snaze vytvořit spíše remake starých klasik než zbrusu novou hru. Každopádně je však Megabot důstojným pokračovatelem Megamanovy tradice, snad trochu příliš obtížným, ale rozhodně velmi zábavným...