Když došlo slovo na protivníky, je třeba si něco povědět i o nich. Jejich druhová rozmanitost není rozhodně velká a tak po několika krocích ve hře budete velice dobře znát takřka všechny. Za prvé to jsou ježečci, které bohužel nezničíte pouhým skočením na hřbet – tento postup je zde obecné neplatný. Ježka se mi podařilo sprovodit ze světa jen když jsem se náhodou ocitla ve stočeném stavu a tím jsem ho smetla. Jinak ale jakýkoliv dotyk znamená okamžitý úbytek na zdraví. Tím ale výčet nekončí. Ježci jsou samozřejmě pohybliví, k statických protivníků je ale kupodivu daleko více. Uvést je třeba stojící budku zapuštěnou do země, která ze sebe vyplivuje projektily. A to po obou stranách, podle toho, kde se aktuálně nacházíte. Poměrně klasickým příkladem překážky jsou bodáky, jimiž jsou místy obestavené skokánky na vyskočení nahoru. A vzhledem k tomu, jak nepřesný je skok hlavního hrdina a jak těžko je řiditelný, téměř nikdy se na něj nedostanete bez toho, abyste se zranili.
A tyto drobné chyby se ve výsledku posbíraly do poměrně slušné sumy, která sama o sobě znamená nižší hodnocení, než byste si mohli myslet. Snad se autor z chyb poučí.