Military Operation - lepší než Moorhuhn?

Her, jež zlehka napodobovaly, nebo i těžce kopírovaly proslulou sérii o střelbě nebohých (opravdu?) slepic se již objevilo tolik, že by na jejich spočítání nestačily celé naší redakce. Nyní se o přízeň hráčů uchází další kousek se sebevědomým názvem Military Operation. Stojí za to?

Člověk zažívá stresy téměř každý den. Tu ho v práci naštve šéf, tu se setká s nepochopením ze strany učitele, mnohdy ho "překvapí" blbec za volantem. Jeho ventilace je ale velice složitá. Někdo to řeší sportem, pomáhá také spánek. Občas se také stane, že někomu, jak se říká, rupne v bedně a po vzoru Michaela Douglase ve filmu Volný Pád řeší tyto stavy jaksi po svém, většinou s nějakým ostrým, nebo palným předmětem v ruce. My osvícenější, herně pozitivní si vybíjíme agresi zcela bezpečným způsobem, za který nám nehrozí slušivý pruhovaný mundůr a pobyt v hotelu se zamřížovanými okenicemi. A právě jedním z takových "filtrů agrese" by se mohla stát i Military Operation.

Herní princip je jednoduchý a pochopíte ho během prvních dvou minut. Postřílet vše, co se na obrazovce hýbe. A co se hýbe myslím doslova, jelikož celý "děj"se odehrává na statickém pozadí, ze kterého se znenadání a z nejneuvěřitelnějších míst (najednou se naštvaný beduín vyloupne z písku bez zjevného důvodu) objevují nepřátelé. Jejich paleta je opravdu pestrá. Od již zmiňovaných rozezlených kapucářů, nikoli nepodobných jistému Usámovi Bin Ládinovi, přes zelené mužíčky ze vzdálených planet (opravdu by mě zajímalo PROČ jim stojí za to cestovat přes půl galaxie jen proto, aby se nechali sejmout), až po těžkotonážní tanky a obrněné transportéry. Samozřejmě je také odstupňována jejich výdrž. Těžko by nás asi autoři přesvědčovali o tom, že "lehký-jak-pírko" ninja vydrží stejný počet zásahů jako o
pancéřovaný pásovec.

Úrovní je dostatečný počet k tomu, aby Vás stále bavilo střílet. V pokročilejších levelech si, jak je u tohoto typu her zvykem, budete připadat jako telegrafistky. Jenže bude Vás to bavit? Nebude to jen stereotypní střílení čehokoli, co se objeví? Odpověď je bohužel kladná, nuda se dostaví velice brzy. Na hře totiž není nic natolik zajímavého, abyste si kvůli tomu museli brát v práci volno, nebo vysvětlovat mamince, že ta omluvenka do školy bude vskutku nutná. Stále jen střílíte po protivnících a sbíráte bonusy ve formě kuliček stoupajících k nebi, které po sobě zanechávají.Škarohlídi samozřejmě mohou namítnout, že v Moorhuhnu jste vlastně dělali to samé. Ano, ale zde to rozhodně nebude tak zábavné. Na rozdíl od roztomilých slepiček si budou Vaše mířidla brát na paškál absolutně nezajímavé cíle. Nuda, nuda. Šeď, šeď.

Pozitivních věcí se moc najít nedá. Přesto mezi ně patří vynikající hudba a ucházející zvuky a, již z obrázků jasné, na jedničku zvládnuté grafické zpracováníí. Za honbou po vysokém score projdete například přes poušť, či se nachomýtnete k místu havárie UFO. Rovněž nepřátelé jsou zpracování velmi dobře. To však ani při obou očích přimhouřených nedokáže vytáhnout tuto odreagovačku z bažin průměru. Pokud trpíte akutním nedostatkem tohoto typu her, patrně jste již dávno po shlédnutí screenshotů kliknuli na "stáhnout". Všem ostatním ale nezbývá nic jiného, než si tento "skvost" nechat ujít.