Adventura Minotaur sice využívá dost klasických přístupů, ale jinak působí neskonale svěže, vtipně a navíc krásně vypadá. Jednotlivé obrazovky jsou plné zajímavostí a prvotní absence děje, který se do hry vkrádá jen velice pomalu, vám nebude ani vadit. Perfektní dojem kazí snad jen fakt, že hra není plně dokončená.
Ve futuristickém světě implantátů, umělých inteligencí a hackerů je jedna věc pořád stejná, jako v tom našem: kocovina. A hlavní hrdina Nod Pikes zrovna jednu takovou nepěknou prožívá. Je v limbu a nevnímá. Jenže, najednou ho probudí jeho domácí umělá inteligence v podobě školačky Ollie. Je čas vstávat do práce! Hups.
Prvních minimálně dvacet až třicet minut se celá hra točí kolem této komorní zápletky. Budete prozkoumávat okolí (kliknutím se posouváte po obrazovkách), nacházet předměty a vést dialogy. Ale nebojte se, hra neobsahuje žádné hledání skrytých předmětů nebo jiné zákysové radosti. Předmětů ani hádanek není tolik, aby vám to zkazilo den.
Především jde o prozkoumávání zdejšího zajímavého (i když dost omezeného) světa. Cyber-punk byl vždycky cool a nejinak je tomu tady. To vše navíc ve velmi slušné grafice. Druhým pilířem hratelnosti jsou ony rozhovory. A i tady hra exceluje. To, že má nějaká hra dobré scenáristy, poznáte během první sekundy.
A Minotaur je rozhodně má. Špičkování mezi Nodem a Ollie je jednak roztomilé, ale hlavně neuvěřitelně vtipné. Už první rozhovor, ve kterém Ollie peskuje hrdinu za to, že smrdí po chlastu, ačkoliv nemá nainstalované žádné senzory pachů, je geniální.
Jedinou škodou je fakt, že hra není dokončená a po čtyřiceti minutách herního času vás odkáže na stránku, kde v budoucnu najdete (možná) plnou verzi. Ale i tak si užijete vtipných narážek do sytosti. Kdo by řekl, že dostat se včas do práce bude v budoucnu takový problém?
