Mission: Caduceus – záchranná mise v ohrožení

Adventur není nikdy dost – obzvláště jsou-li kvalitní a zábavné, což jsou podmínky, které dílka týmu Ambrosine jistě splňují. Dnes tu od nich máme malou vesmírnou operu Mission: Caduceus.

Tým Ambrosine už působí na freeware poli řadu let a má za sebou několik desítek titulů – a převážně jsou to k naší velké radosti adventury. Kdo si ještě vzpomene na pohodové záležitosti The Will 2 a Monster Manor, které na Plných hrách vyšly někdy před třemi či čtyřmi lety, určitě při pohledu na dnes recenzovaný kousek zajásá. Ano, Mission: Caduceus je svým stylem těmto klasikám žánru velice podobná – až je to možná někdy na škodu.

Příběh není příliš výpravný a epický. Po pravdě dá hra hráči jen nepříliš technicky dokonalým intrem na vědomí, že pilotoval loď narvanou léky pro kolonii Caduceus, kde vypukla smrtící epidemie (asi jako kdyby vezl lék proti SARS do Číny). Bohužel, cestu mu neočekávaně zkřížil meteorit ne zrovna muších rozměrů – a loď srážku přežila jen tak tak. Nouzové přistání na neznámé a v galaktických mapách nezanesené planetě umožní bezprostřední přežití, je ale potřeba problém urychleně vyřešit, protože lidé na Caduceu si už nemohou dovolit čekat.

První prohlídka odhalí naštěstí jen ne úplně závažné nedostatky – zničena byla zásoba energie, ale kdyby se pilotovi podařilo najít šest energetických krystalů a vyměnit je za ty spálené, mohla by loď opět (relativně) bezpečně vzlétnout. A tu už nastupuje klasické schéma, které hráči adventur od Ambrosine dobře znají. V The Will se hledaly drahokamy, v Monster Manor se vraždili vetřelci, tentokrát musí hráč sbírat energetické krystaly.

Mission: Caduceus se rozkládá na poměrně velkém počtu lokací. Všechny jsou viděny z pohledu očí hráče, přičemž přesouvá se klikáním na šipky, které se zobrazují na okrajích obrazovky. Jinak ovládání je podobné jako v ostatních hrách od Ambrosine – levé myšítko prozkoumává, pravé sbírá a používá předměty, dvojklik pravým tlačítkem znamená akci jako přehození módu phaseru či nasazení nějakého kusu oblečení. Save/load menu je pěkně přístupné přímo ze hry a není problém kdykoliv si pozici uložit do jednoho z pěti slotů.

Bohužel, obrazovek mimozemských světů je sice hodně, jsou ale značně mrtvé. Tak trochu jako mezi komerčními produkty hry od Crya působí Mission: Caduceus – chybí animované postavy (vlastně jakékoliv postavy, se kterými by bylo možné zapříst rozhovor, což je skutečně velké faux-pas), prostředí je statické, nic se nehýbě, ze všech obrazovek dýchá nuda. Nelze popřít, že některé jsou nakresleny opravdu pěkně, škoda ale, že jen v podivném, nestandardním a trochu malém rozlišení 520x340.

Trochu lepší kvalitu by si zasloužila jistě i hudba, ale není to úplně špatné. A tímto konstatováním lze vlastně shrnout celou hru. Mission: Caduceus má nemastný neslaný příběh, který by si zasloužil lepší zpracování a dramatičtější podání, je rozsáhlá, ale kvůli nedostatku interakce, rozhovorů a pohybu vůbec lokace spíše nudí. Alespoň že hra není příliš obtížná, takže ji po několika desítkách minut zkoušení dohrají i méně protřelí adventuristé (kdyby se jim to náhodou nedařilo, je tu samozřejmě opět v příslušné rubrice návod). Není to špatné – ale mohlo to být mnohem lepší. Touto gnómou (alespoň pro svět adventurek od Ambrosine) už recenzi zakončeme. Rozhodnutí, zda stáhnout či ne, necháme raději na každém osobně.