Moabite Stone nabízí dva základní herní mody. Prvním z nich je hra ostrá, čili na čas a s těžšími pravidly, převážně určená těm, kteří chtějí opravdu potrápit své mozky a dokázat si, jak vysoké skore ve skutečnosti dokáží nahnat. Alespoň okrajově je třeba zmínit samotné principy, které přeci jen nejsou totožné s klasickou „match 3“ hrou. V této většinou přehazujete dvě sousední kostky s cílem vytvořit trojici. Zde budete sice také tvořit trojici, ale jediným způsobem jak pohnout s některou z kostek je otočením celé čtveřice bodů. To je možné provést stiskem bílého puntíku vždy uvnitř každé čtveřice zobrazenému. Na ten prostě kliknete a kostky kolem něj začnou rotovat a to vždy jen o jeden kousek po směru hodinových ručiček. V tomto klasickém modu pak musíte otočením docílit spojení trojice stejných tvarů a barev, jinak hra váš tah bez milosti vrátí.
I když to zní celkem jednoduše, mě osobně dlouho trvalo, než jsem se zvládla adaptovat na nový otáčecí princip a zvládala správně odhadnout, čím otočit, aby vznikla trojice. Možná právě proto mi v jistých momentech připadala daleko lépe hratelnější relaxační mod s o něco jednoduššími pravidly. I když se stále počítá skore a podle všeho hra funguje naprosto stejně, došlo k jedné zásadní změně – se čtveřicí můžete otáčet libovolně, kolikrát chcete a trojici tím vytvořit nemusíte klidně nikdy. Mnohým začátečníkům bych možná doporučila zahájit hru právě s touto částí, jež jim pomůže daleko lépe se zorientovat v samotných herních principech.
Celkově není Moabite Stone hrou ani zdaleka špatnou. Autoři si dali opravdu záležet, svůj projekt si vymazlili i když co se grafické stránky hlavní herní obrazovky týče, mohli věnovat trochu víc pozornosti variabilitě. Takto se totiž vše nesmírně rychle okouká zvlášť vzhledem k pomalu se střídajícím levelům.