Moon – rybička a nebezpečné komety

Ačkoliv právě vrcholí léto, určitě řada lidí teskně vzpomíná na krásně klidné a pohodové časy vánočních svátků. Takovým jistě přijde vhod hra Moon, v níž hlavní roli obstarává rybička a velká spousta zářivých komet...

Moon. Čtyři písmena, prostinký název, stejně jednoduchá hra – a přitom velká zábava (byť ne na dlouhé noční hodiny). To je hlavní důvod, proč se na Plných hrách objevuje právě dnes, kdy vrcholí léto a většina čtenářů beztak někde opaluje šunky u vody, laškuje s krásnými dívkami a postranní úmysly na počítač ukrývá kamsi do hlubin podvědomí. Moon se k této veselé prázdninové a dovolenkové atmosféře nehodí obzvláště proto, že se jedná o gamesku čistě vánoční. Vánoce, svátky klidu, pohody, zamrzlých Ladových idyl, vesnických klouzaček, perníčků, cukroví, tajemných zdobených krabic pod stromečkem a zlaté betlémské hvězdy zvěstující radostnou novinu – něco aktuálnímu klimatickému stavu tak vzdáleného, že si to člověk skoro až neumí představit. Určitě se ale i v letošním bouřném létě najdou tací, kteří nostalgicky na pomalé a vřelé období konce roku myslí a už se pomalu těší, až zase skončí nelidská vedra a města zasype bílá peřina. Takovým je Moon určen především, neboť z něj atmosféra nejvýznamnějších křesťanských svátků prýští obrovským proudem...

Je to možná o to více zvláštní, že hra Moon pochází z Japonska, nicméně po jejím spuštění asi jen málokdo bude mít o jejím primárním určení pochybnosti. Hráč jedním klikem odstartuje hru a už se před ním rozvine útulná obrazovka se svatozáří obdařenou rybou (tedy tradičním křesťanským symbolem), měsícem a padajícími hvězdami. Těch záhy pořádně přibude a lenivá hratelnost se změní v hektický úprk. Cílem hry je vydržet se co nejdéle vyhýbat padajícím objektům. Tím autoři tak trochu připomínají originální českou arkádu Falling Shit od Dobrovoda, ale sami zpracovávají dané téma rozhodně vkusněji a dost možná i hratelněji. Body za přežité vteřiny zde přibývají pořádně rychle – a stejně tak velice rychle začíná být velký problém udržet se naživu. Přicházejí hvězdy větší a větší, mezi nimiž prolétávají malé komety stále vyššími rychlostmi. Každý jednotlivý zásah je přitom smrtelný a znamená ukončení hry. Není to rozhodně procházka růžovým sadem.

Když už k neblahé situaci dojde (a je téměř jisté, že během nejdéle několika minut se to stane každému), nezbývá, než se v případě, že byl výsledný počet bodů nejvyšším dosaženým výkonem, pokochat pohledem na oslavnou obrazovku – a zkusit to znovu. Moon není titulem pro dlouhodobou zábavu, ale to musí napadnout každého, kdo už pohledem zabrousil na tabulku pod textem této recenze. Těch dvě stě šedesát čtyři kilobajtů délky instalačního souboru skutečně není překlep ani vtip. Vzhledem k tomu lze hodnotit jako nadmíru vydařené i grafické zpracování, protože Moon i přes svou kreslenou jednoduchost nevypadá vůbec špatně – a lehká nejistota a rozmazanost tvarů spíše pomáhá k vytvoření teplé domácké atmosféry. Nejde o mezník v dějinách volně šířitelné počítačové zábavy, nejde o převratný titul, o němž se bude ještě za deset let psát. Moon je jen pěkně provedená oddychovka, ale v její jednoduchosti se skrývá netušená krása...