Když jsem v říjnu roku 2007 recenzoval třetí díl hopsačky Moorhuhn Schatzjagger 3, měl jsem na sobě černé sako, očekávaje definitivní pohřbení této legendární série. Vývojáři z Phenomedia se totiž přeměnili na vydavatelství a samotná tvorba her stála na druhé koleji. Sice jsme se díky tomu dočkali portu slepiček na Nintendo DS, ale samotná série na PC přestala nabízet ochutnávková dema. Nyní se však stalo něco nečekaného a nový Moorhuhn Atlantis opět myslel na hráče s třemi ochutnávkovými levely.
Pokud jsem minule smutnil nad změnou vydavatelské politiky, tak po testování Atlantisu jsem za ni vděčný a autorům mám chuť doručit vzkaz šifrovaný ve skupině broků. Pokud hrajete x-té pokračování série, tak nelze spoléhat na nějaké převratné změny. Název Atlantis však dával tušit, že by mohlo jít o počátek nové neokoukané série. Ve skutečnosti je to však stále hopsačka Schatzjagger. Jenom se jmenuje podle prostředí, ve kterém se odehrává: ztracené Atlantidě. Čekáte něco výjimečného? Rychle zapomeňte, slepice se občas vymáchá ve vodě pro efekt, a to je tak vše. Jako první mě zarazilo samotné pomalu se načítající intro, druhý záškub způsobilo logo nějaké neznámé firmy a třetí (infarktu ne nepodobný) impuls jsem dostal hned po pár skocích s postavou. Jak se zdá, zdrojové kódy dostala do pařátů banda brigádníků, kteří měli za úkol vyždímat z Moorhuhnu poslední zbytky modré krve. Samotné slepičky jsou pěkně vypelichané, textury neostré, pozadí neprokreslené a rozmazané. Nepřátelé už tafy byli v prvních třech dílech Schatzjaggeru a snad jen jedna dostala trochu jiný make up. Je tu sice jedna zcela nová, ale tu žlutou věc bych ani za postavu nepovažoval.
Také další prvky už tu někdy v minulosti byly: houpání na řetězech, ručkování na bradlech, střílení z pistole. Klíče jsou trochu důmyslněji schované a celkově mi připadají levely trochu sofistikovaněji navržené. Budete více skákat a často i do míst, kam nevidíte. Soupeři jsou odolnější, ale díky systému záchytných bodů je i tak postup poměrně rychlý. Moorhuhn Atlantis vypadá skutečně jako pokus o špatný vtip. Při pohledu na prodejní cenu pod deset dolarů se vás však zmocní ještě tíživější pocit z toho, že si někdo ten "průser" dokázal správně cenově zaškatulkovat. Pokud by měla ještě někdy vzniknout takhle odflinkutá hopsačka postavená jen na dobrém jménu, pak je lepší celou sérii Moorhuhn (nebo alespoň její arkádní větev) pohřbít.