Už je tomu úctyhodných pět let, co světlo světa spatřil skvělý český simulátor biliáru Billiard Simulator. I s odstupem času jde o graficky špičkovou hru. Dnes vám představíme jeho konkurenta od týmu MyPlayCity. Přestože vyšel oficiálně v loňském roce, je především na jeho vizuální stránce poznat zub času, přesto ho kvůli tomu nemůžeme ihned odmítnout. Hra má díky tomu alespoň minimalistické nároky na hardware a zahrajete si ji i na hodně starých počítačích se základními 3D kartami.Biliár je celou skupinou her, jež mají různá pravidla, ale všechny spojuje stůl s kapsami. V Moscow Billiards si můžete vybrat ze tří skupin her: klasické závody 
na normálním stole (tedy obdélníkovém), arkádové závody nebo trénink. V případě arkády na vás čekají nereálně vypadající stoly třeba ve tvaru trojúhelníku. Jsou zde hlavně kvůli zábavě, na druhou stranu si na nich můžete výborně natrénovat dílčí disciplíny: např. střílení na středové kapsy nebo odrazy. V rámci tréninku trochu podivně najdete různé triky. Sice netvrdím, že se s jejich pomocí nedá trénovat, ale jde spíše o showmanskou disciplínu. Billiard Moscow sice nabízí tyto tři módy a v rámci nich různé variace, nastavování počtu koulí pro volbu obtížnosti, ale abstrahuje v základní hře od různobarevných koulí. Jednotlivé disciplíny tak odlišuje jen pouze různého způsobu bodování (násobení za opakovaně vstřelené koule, různé výše trestných bodů). Pokud ale hrajete celou dobu na bílé koule, moc pěkné to není.
na normálním stole (tedy obdélníkovém), arkádové závody nebo trénink. V případě arkády na vás čekají nereálně vypadající stoly třeba ve tvaru trojúhelníku. Jsou zde hlavně kvůli zábavě, na druhou stranu si na nich můžete výborně natrénovat dílčí disciplíny: např. střílení na středové kapsy nebo odrazy. V rámci tréninku trochu podivně najdete různé triky. Sice netvrdím, že se s jejich pomocí nedá trénovat, ale jde spíše o showmanskou disciplínu. Billiard Moscow sice nabízí tyto tři módy a v rámci nich různé variace, nastavování počtu koulí pro volbu obtížnosti, ale abstrahuje v základní hře od různobarevných koulí. Jednotlivé disciplíny tak odlišuje jen pouze různého způsobu bodování (násobení za opakovaně vstřelené koule, různé výše trestných bodů). Pokud ale hrajete celou dobu na bílé koule, moc pěkné to není.
Vývojáři mohou do kulečníkového simulátoru nacpat neskutečné množství vychytávek a vytvořit dokonalou 3D grafiku. Přesto to není pro hráče nejdůležitější a někdy prostě máte pocit, že to s realitou nemá nic společného. A to je právě hlavní kámen úrazu dnešní hry. Občasně selhávající fyzikální model by šel omluvit, ale zde se z něj stává nezávisle uvažující entita jednající proti jakýmkoliv pravidlům zákonu odrazu. Přímý náraz na mantinel tak zastaví třeba kouli těsně u něj, při trojitém odrazu dokáže poslední koule v sérii skočit mimo stůl atd. Když k tomu připočítáme hloupost počítačového protivníka, máme zde jen dvě možnosti. Je trochu s podivem, že zde při kvalitě fyzikálního enginu nechybí možnost nastavovat falše a jejich sílu při strku na bílé (zde tedy červené) kouli.Moscow Billiards vypadá dobře, má spoustu nastavení, pěkné prostředí a hudbu, ale bohužel není dotažený do konce. A u podobného simulátoru člověk spíše překousne méně kvalitní textury, než když si koule na stole dělají, co je právě napadne.
