Mozart Madness - v kůži geniálního Mozarta

Kdo by neznal hudebního virtuosa, skladatele vážné hudby, Mozarta. V roli, v níž jej prezentuje tato česká hopsačka, jste ho ještě neviděli. Ač oblečen do dobového kostýmu, rychlostí blesku pobíhá herními lokacemi a hledá noty. Pomůžete mu?

Hudební složka mnohých her bývá dosti problémová. Zatímco nad grafikou a herním obsahem se přemýšlí na prvním místě, zvuková stránka zůstává tak trochu bokem, aby byla následně zaplácnuta dosti otravným midem staženým z internetu. Ostatně uznejte sami, kolikrát jste si při hraní nezávislých her raději vypnuli repráčky a nebo alespoň zvolili vlastní mp3ku. Tento problém ale nebude případ Mozarta, nové české hopsačky, jež je poměrně úspěšným studentským projektem. Člověku s alespoň základním vzděláním pak je ve spojitosti se samotným názvem freewarovky jasné, na co v souvislosti s hudební složkou narážím.

Samotné jméno skladatele Mozarta je totiž s hrou spojeno více než náhodně. Na pozadí budete po celou dobu poslouchat Malou noční hudbu, která bude dělat poklidný a celkem příjemný podtext hernímu úkolu. Tím se v tomto případě stává hledání jednotlivých not(celkem osm), z nichž by posléze virtuos složil své další geniální dílo. Noty jsou však malé a herní svět překvapivě rozsáhlý, což znamená hrací dobu rozhodně delší než jen několik málo minut. Vzhledem k tomuto faktu ale nebyl bohužel dostatečně přizpůsoben herní svět, který již po několika málo chvílích působí dosti chudě. Jednoduché pozadí a častokrát nepříliš zajímavé plošinky v kombinaci s téměř nulovým počtem NPC a absenci nepřátel znamená vkrádající se stereotyp již po několika málo minutách. Navíc jsou noty od sebe poměrně vzdáleny a než jich skutečně dosáhnete, musíte po stále stejně vypadajících plošinkách doskákat až k cíli. Naštěstí se autor čas od času dopouští úplné změny prostředí a tak se vedle nebeských lokací a skákání po nadýchaných obláčcích dočkáme i starodávných chrámů podobných těm stojícím v Řecku. Dále se vám domovem stanou barvou hýřící místnosti stejně jako další menší kamenné budovy.

Na obranu Mozarta je třeba připustit, že vzdálenost mezi notami je vyrovnaná nezvykle velkou svižností hry. Tu způsobuje zejména rychlost pohybu postavy, která je podstatně větší než je tomu v případě jiných arkádových her. To je ale pochopitelné vzhledem k faktu, že běh a skok je to jediné, co náš virtuos v herním podání zvládá. A výskoky do vzduchu navíc předvádí dosti nešikovně, nepřesně, což zamrzí dvakrát zvlášť vzhledem k tomu, že právě hopsání je druhou nejvýraznější složkou hry. A právě tato „drobnost“ ve spojení s jednoduchým zpracováním sráží hodnocení natolik, že je ani poměrně originální koncept nezachrání.