Mu-cade - kdo umí, umí...

Po téměř roce se opět můžeme radovat z nejnovějšího počinu fenomenálního gamedesignera Kenta Cho. Mu-cade nijak nevybočuje z řady titulů, jež tento novátor doposud vyprodukoval. A tak nás znovu čekají ty správné audiovizuální orgie okořeněné pekelnou hratelností.

Až doposud bych si netroufnul nazvat Kenta Cho přímo originálním tvůrcem, neboť samotné herní principy jeho titulů vycházely v podstatě vždy z těch největších arkádových klasik. To, co přineslo jeho tvorbě tak markantní věhlas, žel bohu spíše u kritické, než-li hráčské obce byl spíše přístup jakým s žánrovými lahůdkami naložil, jímž je obohatil a dá se říci změnil k nepoznání. A u Mu-cade tomu není jinak.
Cho má zvláštní talent najít vždy to nejzajímavější z různých titulů a spojit to v naprosto nový celek, přičemž jeho produkt neskončí jako dort Pejska a kočičky. 
Mu-cade by se dalo označit jako mix suma, hry pro japonce tak příznačné, hada a galaxiana. Vaším cílem je nenechat nepřátele vytlačit vaši raketku z pomyslné plošiny uprostřed prostoru. Čím déle budete odolávat jejich útokům, tím vyššího skóre dosáhnete a o nic víc nejde. Fígl spočívá v tom, že každý nepřítel, kterého z plošiny shodíte vy, vám přenechá svůj ocas a s ním se již dají dělat divy. Tímto ocasem složeným z malých obdélníků můžete buď pouze máchat a užívat jej jako provizorní baseballku, či jeho jednotlivé části vystřelovat jednotlivě a snažit se jimi ostatní sestřelit, popřípadě jej nechat explodovat a doufat v sílu tlakové vlny, jíž vytvoří. Vzhledem k možnosti kombinovaní těchto útoků spolu různými speciálními pohyby rakety, vzniká vcelku úctyhodná sada komb, jejichž osvojení zabere určitý čas a vyžádá si mimořádnou virtuozitu v ovládání klávesnice, ale rozhodně se vyplatí. 

Důstojné osvojení si kontroly nad hrou požadující trpělivost a čas je pro žánr arkád poněkud nežádoucí a stává se tak mou téměř jedinou výtkou, k níž se však bohužel přidává i značná stereotypnost. Ta je ostatně pro většinu Kentových titulů příznačná. Na obranu se však musí namítnout, že Cho rozhodně nepočítá s tím, že hru vydržíte hrát deset hodin v kuse a ani takto své tituly nekoncipuje, očekává, že si k nim naopak sednete na pár minut, zato však každé odpoledne a nejlépe několikrát. A tento záměr, se mu myslím, daří realizovat na jedničku.
Poněkud zarážející pro mne byla rovněž absence multiplayeru. Jeho přítomnost by sice vyžadovala tvorbu síťového módu anebo ubrání několika kláves z ovládání, nicméně koncepce hry si o možnost rozdání si to ve dvou vyloženě říká. 
Ale konec hanění, nadchází čas zanořit se do vod audiovizualizace. Opomenout zpracování by byl totiž přímo hřích. Rukopis autora nelze nerozpoznat. Černý trojrozměrný prostor a jednoduché kubistické objekty vrhající neonové efekty až oči přechází. K tomu mimořádně výstižná dynamická a našlápnutá hudba vlastní produkce - vysoce posazený standard na který už si však všichni pomalu zvykají.. Možná by bylo na čase, zkusit zase něčím překvapit, ale prozatím bez problémů..

Shrnuto a odentrováno, Mu-cade považuji za perfektně odvedenou práci, nepostrádající originální koncept, nadprůměrnou hratelnost, unikátní zpracování a výsostnou stylovost. Přesto ve mne vyvolává pocit, že by ze strany autora nebylo od věci zkusit zabrousit také do jiných vod. Mu-cade není nejlepší počin, který kdy Kenta Cho stvořil, patří však rozhodně k těm nejlepším. Jeho stažení je pro všechny milovníky arkád bezpodmínečnou povinností.