Vzhledem k trochu úsměvnému časovému zařazení si mohl autor s hrou, námětem a obsahem přeci jen pohrát daleko více. Ostatně vaše raketa stejně jako ty nepřátelské ani zdaleka neoplývají moderními technologiemi, které bychom od natolik pokročilého období logicky očekávali. A je to škoda. Být tato stránka daleko propracovanější, získal byl Na konci potřebné bodíky navíc.
Samotná hratelnost, jak jsem již naznačila, odpovídá klasickým akčním klasikám z vesmírného prostředí. Máme tedy jednu malou loďku a kopu nepřátel, kteří přicházejí vždy z jedné strany a častokrát společně. Jejich větší počet tedy daleko ztěžuje vaši situaci, i když to v Na konci až tak neplatí. Autor se pokusil tradiční koncept oprostit od té stereotypní složky, kdy máte prst neustále na tlačítku řídícím střelbu a vše jen řídíte kurzorovými klávesami. Místo toho přicházíte do styku s lodí s nízkou kadencí, která stojí proti protivníkům ,jež se pohybují jen po jediné lajně a konstantní rychlostí. Navíc vystřelují i minimum projektilů. Vaším úkolem tak nebude mezi světelnými paprsky kličkovat snažit se jich zabít co nejvíce, ale zničit jich alespoň několik, jinak by se mohlo snadno stát, že nepostoupíte dále. K tomu je třeba k dobru přičíst i výběr lodí, u něhož jsem na druhou strau postrádala nějaký vizuální podklad.
Na konci není rozhodně špatnou hrou. Bohužel po grafické stránce působí většina lokací tak trochu chudě, mnohdy se setkáte s naprosto hluchým místem bez nepřátel a ještě navíc eliminací frenetické složky ze hry vyprchal jakýkoliv adrenalin. Takto je hra takovou rozvážnější akci, otázkou zůstává, nakolik bude hráče bavit.