Nejprve si rozebereme příběh, o němž nás srozumí v úvodním intru dvojice svérázných postav. Hned z úvodu mě rozesmál jen vkusný výběr jména profesora v bílém plášti – KillFun (ve volném překladu nejspíše něco jako „zkazí každou srandu“) mě zkrátka dostal. První plusový bod pro autory. V takto pozitivně laděném duchu to pokračovalo i po zbytek představovací části, tedy intra. Rozhovorem mezi pilným studentem a již zmiňovaným profesorem se vlastně dovídáme celou pravdu o skupince robotů, která prozatím dovádí na stole. Ve skutečnosti se jedná o studentský projekt právě samotného hocha a zároveň jde o jeho výstupní práci nutnou k dokončení vysoké školy. K finální podobě mu stále ale zbývá poměrně dlouhá cesta – i když jeho skupinka robotů komunikuje, pohybuje se, zvládá jednoduché hry a také jiným způsobem reaguje na okolí, stále se u nich neprojevila láska. Místo toho jeden druhého nesnáší a pro splnění zadání je třeba do konce dotáhnout ještě tuto maličkost. Profesor ale studentovi úspěch nepřeje a kredit si chce připsat za tento objev sám. Proto se rozhodne roboty zničit a oni se pro změnu odhodlají vzepřít se osudu a společnými silami uniknout ze spárů profesora.
Cílem celé hry tedy je jednoduše opustit desku stolu a zmizet. To ale nebude snadné a dosáhnout toho musíte spojením unikátních schopností každého z šesti robotů. Tyto dovednosti je třeba nejprve prozkoumat a tak třeba dojít na to, že TallBot zvládá zvětšit své nohy a tím se dostat do vyšších míst. Mezi roboty přepínáte na spodním panelu a cílem bude jejich kooperací zjistit kód k počítači, zadat jej a mnoho dalších úkolů. Jinak pokud byste náhodou nevěděli, AudBot většinou ví, jak poradit...
Nanobots má jako adventura jen opravdu málo vad na kráse a tou nejcitelnější je bohužel trochu obtížná hratelnost. Přecijen úkoly nepatří k nejlehčím a kombinování šesti postaviek může zamotat hlavu i zkušenému hráči.