Odpovědí na otázku, jaká že byla vůbec první realtimová strategie, většinou bývá: to je jasné, přece Duna 2. Pečlivější historikové nicméně v dobách ještě před touto klasikou od Westwood Studios najdou příklady prakticky čistého naplnění pravidel tohoto dnes tolik oblíbeného žánru. Vůbec nejstarší je podle všeho vynikající hra z osmibitového počítače ZX Spectrum, Nether Earth, v níž se střetávají hráčem a počítačem vytváření roboti. A protože novodobí nostalgičtí vývojáři se už chopili předělání mnohem slabších a méně oblíbených titulů, není divu, že se svého remaku ve zbrusu novém enginu a audiovizuálním kabátku dočkala i právě Nether Earth. Na svědomí jej mají zkušení autoři – a podle toho výsledek i vypadá. Precizní, zachovávající kouzlo originálu a unikátní prvky jeho herního systému, ale přitom důstojný kvalitativně dnešní volně šířitelné scény. Robotičtí bojovníci se po mnoha letech vracejí na monitory hráčů a jejich zbraně jsou zatraceně průrazné…
Nether Earth se odehrává na izometricky viděné ploše, která připomíná dlouhou nudli rozsekanou do čtverečků klasickou sítí. Hráč se pohybuje pomocí kurzorových šipek, sám ale dění může ovlivňovat jen minimálně. Nezbývá, než svým kurzorem najet na vlastní základnu a otevřít si menu s výrobou robota. Podle bodů, které získal, může konstruktér na sebe nastavit různé součástky od podvozku přes kanóny, lasery a nuklerání bomby až k anténce na hlavu. Když jsou suroviny vyčerpány a robot hotov, přichází chvíle pro akčnější bojovou část. Robotovi lze zadat některé základní příkazy (prozkoumávej, nič nepřátelské budovy, nič nepřátelské jednotky) a on následně vyrazí směrem dále po zmiňované nudli, vyhýbá se překážkám a bojuje. Druhou možností je chopit se ovládání bojovníka osobně, takže se z Nether Earth stane na pár okamžiků nefalšovaná akční hra. Postupem času samozřejmě přijde na řadu více robotů současně a celá hra získá strategičtější grády, v zásadě se ale hraní Nether Earth dá popsat právě takto.
Je to pochopitelně ve srovnání s již zmiňovanou Dunou 2 o poznání jednodušší princip, nicméně všechno důležité tady je – a Nether Earth se možná i díky tomu hraje naprosto perfektně. Kdo nezkusil, nepochopí, jak chytlavé může pouhé posílání robotů proti sobě být. Navíc autoři remaku odvedli velký kus práce při tvorbě nového grafického kabátku. Ten zachovává schematičnost a pravoúhlost původního vizuálního vzhledu (to bylo na ZX Spectru s jeho čtyřiceti osmy kilobajty paměti naprostou nezbytností), zároveň ale vypadá moderně a velice vkusně. Autor odvedl kus práce při tvorbě umělé inteligence robotů, ta má být navíc průběžně ještě zdokonalována. Momentálně jsou kovoví válečníci velice zdatní ve vyhýbání se překážkám, efektivita boje by ale mohla být ještě mírně povzednuta. Závěrečné hodnocení remaku Nether Earth nemůže být jiné, než navýsost pozitivní. Kdo zná, nesmí si nechat ujít – a kdo nezná, ať aspoň vyzkouší: tahle jednoduchá prapůvodní RTS má své kouzlo…
