Never Alone Hotline – povídka zabalená ve hře

Interaktivní příběh o telefonistce na noční erotické lince hýří humorem skrze slzy.

Never Alone Hotline

Never Alone Hotline

Pravidelná soutěž pro vývojáře nezávislých her jménem Ludum Dare se ve svém 22. kole zaměřila na téma samoty. To se promítá do hratelnosti krátkého a brilantně vypointovaného interaktivního příběhu jménem Never Alone Hotline. Jako operátorka na erotické lince se zde setkáte s řadou zbídačených a osamělých existencí. Avšak díky talentovaně napsanému scénáři od vývojáře Pierreca je i takto seriózní téma pojato jako smutná komedie.

Nejvýznamnějším prvkem Hotline je rozdíl mezi formou a obsahem, tedy tím, jak se hra ovládá, a co jak sděluje svou story. Jako hráči videoher jsme nejčastěji zvyklí vlastnosti her dělit na grafiku (forma) a hratelnost (obsah?). Občas do rovnice ještě přibude příběh, který ale většinou variuje nějaké populární témata a tituly (Mass Effect = kopie nejen Star Wars). Avšak Hotline je další hrou, která se nebojí zabrouzdat do naprosto civilní oblastí a svěřuje vám pouhopouhou roli dělníka informačního věku. Hotline vypráví o jediné šichtě telefonistky, jíž volá několik odlišných lidí a je na hráči, jak jim odpoví a zdali jim pomůže.

Never Alone Hotline

Podobný přístup jde samozřejmě na úkor doby hraní a samotných herních prvků. Hotline je svou hratelností čímsi jako visuálním románem (visual novel). To znamená, že jako hráči sledujeme (více méně statický) obrázek, jež na nás plive text, na nějž reagujeme volbou různých odpovědí. Na velmi krátké herní době (délka Hotline je do deseti minut, nebudete-li tedy experimentovat s alternativními odpověďmi) se navíc podepsal fakt, že Hotline byl vytvořen pro Ludum Dare – a za 48 hodin se zkrátka nevytvoří román ale spíše povídku.

Pokud tedy čekáte famózní větvení příběhu, poohlédněte se jinde. A láká-li vás ona potenciálně skvělá vizuální stránka, protřete si oči a znovu si prohlédněte okolní obrázky - jiné visuální romány mnohdy obsahují skvělé ilustrace, Hotline si však vystačí s jedinou rozpixelovanou obrazovkou.

Avšak nic ze záporů nesráží to, co Hotline chtěla sdělit a čím se vyznačuje. A to jsou skvěle napsané dialogy a promyšlené leč vtipně podané vykreslení tématu “samoty“. Nemá smysl zde její vyznění analyzovat, protože by tím došlo k prozrazení těch několika zvratů.

Never Alone Hotline

Hotline je jako dobře napsaná povídka nebo krátký film, nyní jenom tak trochu interaktivně podaný. Nabízí jeden pozoruhodný dílek ze života, jež by klidně mohl být kohokoliv z nás. Nejde o makabrózně inovativní titul ani o hru krásnější než skutečný svět – nicméně fakt, že jsem se u Hotline několikrát nahlas zasmál, považuju za kvalitu o stejné hodnotě.