|
|
Tým BlueA Software tvoří bratrská dvojice vývojářů, kteří mají zatím na svědomí jedinou hru. Její název zněl Zahrádka a jednalo se o realtimovou strategii, v níž hráč pěstoval různé plodiny a snažil se tímto způsobem vydělat co nejvíce peněz. Po dokončení tohoto projektu se BlueA vrhli na titul Sky Fight. Původně se mělo jednat o čistokrevnou raptorovskou vesmírnou střílečku. Brzy bylů ale koncept změněn na RTS s akčními mezihrami, ty byly nakonec zcela vypuštěny a zdálo se, že Sky Fight: In The Black Sun's Shadow bude jedním z řady povedených českých příspěvků do škatulky klonů Duny 2. Jenže, co se nestalo. Projekt byl zrušen a zdálo se, že se BlueA Software ukládají předčasně k zimnímu spánku. Naštěstí se ovšem včas probrali a oznámili vývoj hry jiné, jíž si chtějí udobřit pařanské publikum. Původně nesla název Zahrádka 2 a mělo jít o pokračování hry, jíž BlueA debutovali, brzy se však přišlo na to, že vhodnější bude zvolit název nezávislý. Důvodů pro to je několi, ten hlavní je ale nasnadě už na první pohled: Nieflheim je hrou úplně jiné kategorie.
Komplexní klon Knights & Merachants či Settlers, jenž obsáhne válčení, budování, sběr surovin i komplikované řetězce výroby by již neměl s originální Zahrádkou společného zhola nic – až na zbytečně zavádějící název.
Doposud zveřejněné screenshoty ukazovaly Nieflheim v čím dál tím lepším světle, hra byla dokonce zařazena do seznamu nejočekávanějších českých freewarovek letošního roku. Plné hry měly minulý víkend exkluzivní možnost otestovat hratelnou betaverzi – a právě o ní budou následující odstavce.
Nieflheim zatím zdaleka neobsahuje všechny funkce, jež se budou nacházet v plné verzi, už teď je ale slušně hratelnou budovatelskou strategií. V kostce se hráč snaží získat co největší množství surovin, mezi nimiž je dřevo a obilí, v plné hře přibudou ale ještě i další. Operovat bylo možné zatím jen se dřevem, obilí se dalo sázet, avšak nikoliv sklízet a dále využívat. Betaverze obsahovala už všechny budovy, které je možné pomocí dřevěných latí postavit.
Jednotlivé stavby tvoří tradiční surovinné řetězce: vše začíná u dřevorubce, který kácí stromy a kmeny nosí do skladu (stodoly). Z ní se kmeny přenášejí do pily, kde se z nich stanou prkna a znovu se uloží do skladiště. Podobný koloběh čeká i další komodity – z obilí bude možné péct chleba nebo vařit pivo, zároveň poslouží k výživě čuníků v prasečářně a podobně.
Hraní Nieflheimu je docela zábavné ze začátku, kdy se hráč baví vysledováváním zákonitostí a pozorováním lidiček, kterak pendlují mezi dřevorubeckou chajdou, stodolou a lesem, tahají se s kulatinami a i jinak žijí. Samotnou hratelnost však brzy přepadne stereotyp. Zatím nicméně nelze hodnotit – řada herních prvků ještě není zabudována a především nejsou naskriptovány žádné mise.
Co hodnotit lze – a dokonce velmi pozitivně – je technické provedení hry. Interface, pravda, ještě má své mouchy. Konkrétně není příliš šikovné, že budovy v nabídce jsou označeny pouze zmenšeninami svých obrázků, ale už ne průvodním textem, takže začínající hráč,
který si ještě nepamatuje polohu jednotlivých staveb, zjistí, co postavil, až v okamžiku, kdy se již příslušná budova objeví na hrací ploše. Druhou nevychytanou věcí je pak minimapa – ta sice zobrazuje herní plochu, není možné se ale její pomocí přesunovat na jednotlivá místa – scrollovat se dá pouze přejetím myši na okraj obrazovky. Zbytek ovládání už je naštěstí bezproblémový a dá se očekávat, že autoři tyto dvě chybky brzy opraví.
Vizuální stránka Nieflheimu je prakticky perfektní, na poměry amatérské scény rozhodně špičková. Vše je snímáno kamerou z klasického izometrického nadhledu, prostředí je poměrně bohaté, na dobře udělané textuře trávy se nachází několik různých druhů stromů, mapu dělí na nestejné části řeka, k dokonalosti chybí snad už jen více křovinatých porostů a nějaká ta fauna. Samotné budovy jsou pak precizně nakresleny a vypadají správně malebně.
Jakkoliv bylo z novinářské betaverze patrné, že ještě mají autoři rozhodně na čem pracovat, nicméně zároveň se potvrdila vysoká očekávání: Nieflheim výtečně vypadá a i ze zatím spíše zlomků finální podoby hratelnosti se dá odhadnout vysoký potenciál finální verze. Doufejme, že tentokrát už se nepřihodí nic, co by autory odradilo od záměru dovést hru do vítězného konce – a že za pár měsíců bude moci na Plných hrách vyjít euforická recenze…
