V Night Blights se dětské noční můry stanou realitou

Řekněte, kdy jste naposledy zkontrolovali před usnutím prostor pod postelí, jestli tam náhodou nečíhá nějaká příšera? Hlavní hrdina této hry se dívat nemusí, protože ví, že tam opravdu je. Má sedm nocí na to, aby zachránil svou spící rodinu.

Mně se kdysi zdávalo o robotech, nevysvětlitelných stvořeních a třeba i strachu z výšek. Protagonista hry ale trpí úplně jinými fobiemi. Bojí se o sebe a svou rodinu, protože ví, že jeho noční můry pronikly do skutečného světa. Všem jeho milovaným hrozí nebezpečí. Pod postelemi, v lednici, nebo skříních se ukrývají zubatá tmavá stvoření se svítícíma očima, která se snaží ze svých doupat dostat do bytu. Přežití této noci závisí jen na malém hrdinovi.

Ony příšery uspokojí svou touhu po krvi nejen tím, že zakousnou spící rodiče, ale překvapivě nepohrdnou ani plyšovou chobotničkou nebo usměvavým furbym. Pokud jim hračku strčíte skoro až do chřtánu, stáhnou se zpět do svého hnízda a chvíli hodují. To vám dává cenný čas. Night Blights je vlastě o managementu a uspokojování potřeb krvelačných monster. Hraček ovšem není nekonečné množství (i když je jich dost) a jsou rozházené všude po bytě.

Hratelnost je založena především na zvucích. Proto doporučuji hrát se sluchátky, které navodí alespoň dojem prostorového zvuku. Je totiž potřeba pozorně poslouchat. Monstra při vylézání z děr vydávají skřeky, funí nebo mlaskají. A právě podle směru těchto živočišných projevů poznáte, jestli a kde hrozí nebezpečí. V tu chvíli musíte sebrat nebohou hračku a položit ji třeba pod postel, odkud se zvuky linou. Jakmile se příšera dostane hladová ven, je zle a jde vám po krku.

V jistých náznacích Night Blights připomíná Five Nights at Freddy’s. Celá hra je koncipována jako horor z vlastních očí vyprávěný během několika nocí. Zde během celého týdne. Začínáte pondělkem a k otevření dalšího dne je třeba monstra krmit až do svítání, přičemž každý další den je o něco náročnější. Monster je víc a hraček méně. Celkově jde o originální kousek, ale stejně jako v případě „pěti nocí u Freddyho“ hra postrádá progres. Upadá do stereotypu, protože všechny karty vyloží hned na začátku a pak už jen zvyšuje obtížnost.