David Havlíček v poslední době proslul zejména dvěmi textovkami Fuckstory. Jak vám bylo předesláno již v rozhovoru s ním, připravil pro své věrné hráče další textovku, která se však trochu vymykala parametrům Fuckstory. Dnes tedy nečekejte hru na styl FS, nýbrž však něco jiného. Něco, co se pokusí připomenout vám, jaký je vlastně život.
Fuckstory I i II byly hry, založené na mizivém příběhu. Jenže jak asi všichni hráči těchto dvou her ví, na příběhu hra stavěna není (alespoň Fuckstory). Hratelnost hry totiž byla založena na nepřerušeném sledu všemožných fórů a komických scén, které většinou pocházejí ze života nás, studentů. Obě hry byly úspěšné, co tedy vedlo autora, napsat hru, ve které se neobjeví ani náznak humoru, ani jedna věta, která by na vašich ústech vyvolala smích? Moralisté. Autor kromě desítek příznivých ohlasů sklidil i několik ohlasů od tzv. moralistů, kteří mu vyčítali, že se snaží hráčům vnutit do hlavy, že s dívkou můžete spát po jednodenní známosti, a to celé že je prý ještě podpořeno řadou vulgarismů. A tak se autor rozhodl, že zkusí hru bez humoru. A jak se vyvedla?
Příběh Nostalgie vás zavede do pochmurného, ledového, zamračeného podzimu. Odjíždíte z Brna na vesnici, kde jste kdysi bydleli. Tam vás nečeká nic obveselujícího. A tak se začínáte potloukat po vsi, a nevíte do čeho píchnout. Cesta vás však zavede do hospody (kam jinam), kde se pokusíte seznámit s jednou dívkou. Jenže, jak se to už stává, to nevyjde. A tak se šouráte po okolí, lesem, okolo mlýna, až tu dívku potkáte. Nakonec se pustíte do rozhovoru a doprovodíte ji domů. Jak příběh pokračuje dál, si můžete domyslet. Ale jak jsem již řekl, v této hře nehledejte to co ve Fuckstory. Jak zjistit konec, to se nejlépe dozvíte, pokud si hru zahrajete.
Grafika - tu hra nezná. Je napsána v QBasicu, v textovém režimu. Světe div se, běží i na XPčkách. Hudbu by jste asi ve hře také těžko hledali. Příběh hry je reálný, humor žádný. Co je tedy na hře tak zajímavého. Možná že si to nebudete chtít připustit, ale hra ve vás vyvolá něco, co se každý snaží v sobě potlačovat. Vzpomínky na zlaté, letní časy, vzpomínky na mládí, vzpomínky na cokoliv, co bylo tak krásného, že to utkvělo ve vaší paměti. Takže pokud nejste zatvrzelí, doporučuji vám tuto hru alespoň vyzkoušet. Velikost je příznivá a za zkoušku nic nedáte.
