Novo Mestro - umělecká freewarovka?

Novo Mestro je neskromná freeware adventura, která si činí nárok na uměleckost a jiné než jen zábavní kvality. Co myslíte – je na tom něco, nebo jsou to jen reklamní žvásty?

Již dlouhou dobu prosazuji v nejrůznějších debatách názor, že hry by se měly řadit k umění stejně tak, jako se k němu řadí literatura či film. Žel bohu, existenci jakéhosi interaktivního umění mnoho kritických celebrit (a vlastně i „prostých lidí“) neuznává, ovšem jak jinak hodnotit tituly jako Myst, Atlantis, Ring nebo Syberia, o úžasném eposu The Longest Journey ani nemluvě?

Výše vyjmenované tituly jsou plně komerčními produkty. Dnes recenzované Novo Mestro je ovšem adventurou uvolněnou ke stažení zadarmo. Už na svých stránkách její autor proklamuje cíle být více uměním než hrou. Pojďme se společně podívat, jak se mu to povedlo.

Novo Mestro se odehrává na třech obrazovkách, nemá příběh v pravém slova smyslu, nedá se dohrát a vlastně to ani není hra, interaktivní je pouze chození s hlavním hrdinou po zmiňovaných lokacích a rozhodování o tom, s kterým z jeho dvou přátel si promluvit dřív. Můžeme říci, že ovládání je věrné point’n’click adventure klasice, kdy se pravým tlačítkem mění akce a levým myšítkem se provádí, že díky Adventure Game Studiu (program umožňující jednoduchou tvorbu point’n’click adventur bez nutnosti velkých programátorských znalostí), ve kterém je hra vyrobena, funguje zde bezproblémově ukládání a nahrávání pozice a že i původně dosová záležitost běží bez potíží na nových Windows. Ale proč by Novo Mestro po tom, co bylo řečeno, ještě vůbec mělo někoho zajímat?

Jistým argumentem by mohla být proklamovaná uměleckost grafického zpracování. Ehm. Nevím, co je uměleckého na čmáranicích, které by lépe na papíru předvedlo desetileté dítě. Každopádně grafika mě obrovsky zklamala svou nepřehledností a – nebojím se to říci – ošklivostí.

Poslední, co zbývá, je výpověď, kterou podává hlavní hrdina a jeho dva přátelé Jesenice a Maribor, jakási zpráva o konci světa a přechodu lidských obyvatel k více či méně pouze na energii založené formě života. I tu poslední šanci na uměleckost zde ale autoři podle mého názoru definitivně zabili. Kdo pochopí metafyzické, zdánlivě hluboké, ale přitom nicneříkající a příšerně nudné výklady Maribora, definitivně ztratí trpělivost u snad ještě delších monologů Jesenice. Přitom je podán pouhý nástin celé apokalyptické vize konce lidstva, ale není doveden k žádnému závěru, vyústění. Hráč trpí pocitem nedotaženosti, je mu naznačen problém, ale jeho řešení se nedočká. Kdo by namítl, že Novo Mestro je primárně určeno pro to, aby v hráčích vyvolalo otázky, nad kterými by měli přemýšlet a dojít sami k nějakému vlastnímu závěru, může mít pravdu. Upřímně ale znám mnohem lepší a záživnější způsoby, jak dojít k sebereflexivním okamžikům, než koncentrovaná nuda v podobě této prapodivné hry/nehry.

Když tedy mám shrnout, zda si autor Novo Mestra své cíle splnil či nikoliv, docházím k následujícímu nepříliš příznivému závěru: Novo Mestro skutečně není hra – není to ale o nic víc ani umění. Novo Mestro je jedno velké nic. Kdo si chce připadat intelektuálně, může si je stáhnout a tvářit se, že rozumí zcela nesmyslným řečem Maribora a Jesenice, Novo Mestro mu ale nic nedá a stane se pro něj hořkým zklamáním.