Nuign Specter – hra divná nejen názvem

Jak to vypadá, když jde někdo nakupovat do potravin s pumpovací brokovnicí se asi nikde jinde nedozvíte.

Nuign Specter

Některé hry jsou velmi zvláštní. Nehledě na fakt, že Nuign Specter je koncipován jako jakýsi experiment, nemůžu se zbavit dojmu, že tato hra je čímsi nepozemská, šílená a zlá. Tím ale nechci naznačovat, že je špatná. Proč je Nuign Specter divný?

Především je to hra, kterou nedokáži ani vzdáleně žánrově určit. S trochou nadsázky by se dalo říci, že je to „simulátor večera důchodce“ s velkým smyslem pro symboliku. V roli snad vlka, snad nějakého antropomorfního psa, který chodí o holi, se snažíme vypořádat s nastalou situací. V obýváku domu leží mrtvola, pravděpodobně ženy našeho hrdiny, a opodál na pohovce brokovnice. Každý ať si obrázek udělá sám. K tomu všemu se v kuchyni usídlilo cosi, co autor označuje termínem „spektra“, tedy nějaký druh ducha, který zasedl ke stolu a dožaduje se večeře. Nezbývá než vzít do hrsti rozum a onu brokovnici a vydat se do nejbližšího obchodu, protože spíž je zcela prázdná.

Šílenství by se mělo dát nějakým způsobem měřit. Kdyby to šlo, Nuign Specter by dostal pěknou spoustu bodů. Autor hry se podle svých slov snažil vytvořit „atmosférický experiment“, což se mu rozhodně povedlo. Podivný pocit bezrozměrnosti večerní chvíle, kdy svět spěje ke svému zániku a vše se mění v chaos a zlo, je více než hmatatelný. To i přesto, že nic takového hra neukazuje. Člověk má jednoduše pocit, že svět se zbláznil a jeho rozum ještě o mnoho víc. Přirovnal bych to k agonii, kterou někteří lidé pociťují při shlédnutí geniálně šílených divností jako je „Salad Fingers“ či ostatně cokoliv z dílny animátora Davida Firtha. Dokonalé odevzdání se šílenství a solipsismu.

Hratelně na tom není Nuign Specter tak dobře, aby se dalo mluvit o nějakém plnohodnotném herním zážitku. Dokonce by se dalo říci, že se v něm vlastně téměř nic neděje, je lineární a není nijak zajímavý. Až na svou atmosférou a podivnost, jak jinak. Roztodivná hudba, ohavný filtr skákající přes obrazovku, trošku zvláštních úkazů, jako jsou vlčí hlavy a člověk se hned zblázní tak, že vezme brokovnici a vydá se do města nakupovat. Následky jsou pak úměrné prostředkům.

Nuign Specter není hra pro každého. Jsou lidé, kteří si v šílenostech libují, a já jsem jeden z nich. Mám rád Salad Fingers, mám rád animace Davida Firtha a mám rád třeba i filmy jiného Davida, řečeného Lynche. Některým však nic z toho mnoho neřekne a těm zde pšenka nepokvete. Nuign Specter je psychedelická divnost, ale je radost se jí opájet.