Nukleární Karel - vidlák proti vědátorovi

Byl jednou jeden hrad a na něm žili rytíři - jeden z nich se jmenoval Karel. Karel byl veselá kopa, nikdy nechyběl na žádné pijácké akci, až to jednoho dne přehnal. Z hradu musel pryč a krom prázdných kapes mu nezbylo prakticky nic. A tak se zrodila adventura, děti. Česká, zábavná, propracovaná a radioaktivní.

Nukleární Karel, nová to adventurka českého freeware týmu nazvaného Albisoft, je zvláštní, zajímavá, upovídaná a v neposlední řadě taky neuvěřitelně hratelná. Zvláštní proto, že vás kromě jejího vcelku ujetého námětu zaujme především svým osobitým grafickým zpracováním, zajímavá proto, že jde o jednu z mála skutečně kvalitních adventur staré školy, které poslední dobou spatřily světlo světa, upovídaná proto, že ač je distribuována jako freeware, obsahuje velice slušné množství působivých lokací a s tím související počet NPC a konečně neuvěřitelně hratelná prostě proto, že v ní autoři skloubili všechny předchozí atributy v ideální celek.

Každá maličkost tu má své místo, každý detail má svůj důvod - to je jedna z mnoha věcí, které Nukleárního Karla značně odlišují od předešlých Albisofťáckých výtvorů. Už podle úvodní obrazovky se dá snadno poznat, že tahle nové freewarová adventura není na výši jen po stránce technické, ale i po stránce herní. Nejedná se o další jednoduchou a vesměs primitivní hru typu "Zastřel si svého..." a na druhou stranu taky žádného vášnivého pařana neodradí svou složitostí. Kromě typických adventuroidních prvků jako sbírání a používání předmětů (prokombinovávání nebo zkoušení "všeho na všechno" se v žádném případě nekoná), lehkého povídání s NPC postavami a postupování skrz lokacemi totiž vaši pozornost zajisté upoutají ještě čtyři jakési "mezihry", které jsou rafinovaně vloženy do různých pasáží celého příběhu. Převládá-li tedy ve vás spíš akční nálada a nestojíte o to, přemýšlet nad tím, na co by tak mohla jít použít vrtačka, zcela jistě vás nezklamou.

On vlastně jediný drobný nedostatek Nukleárního Karla tkví v relativní nevyváženosti obtížnosti jeho jednotlivých úseků (nebo chcete-li lokací). Velice jednoduchá první adventurní část je záhy vystřídána druhou, více logickou částí, aby i tu následně vytlačily ony zmíněné mezihry, neboli hry ve hře. Ty jsou stejně jako ve všech podobných případech de facto dvojího druhu - akční a logické. Zatímco logické lze během pár minut vyřešit bratru hravě, se třemi akčními mezihrami je to už horší, a i když ani ty vaše nervy výrazněji nepocuchají, můžete si být jisti, že u mezihry nazvané Jízda dostane vaše trpělivost pořádnou lekci.

Lehce adrenalinové závodění v poslední části hry ovšem z přehledem vyvažuje její opravdu VELMI kontroverzní konec a příjemná možnost zahrát si po dokončení hlavní dějové linie všechny ve hře obsažené minihry dle vlastní volby - kdykoli jen budete chtít. Na sladkou odměnu si ale budete muset nějakou tu minutku počkat - mohu-li soudit ze statistik, které mi byly sděleny tvůrcem a své vlastní dedukce, mělo by vám dohrání nové Albisofťácké adventury trvat asi něco mezi jednou a dvěma hodinami (pokud si při mezihře jako já zlostí skoro zničíte klávesnici a budete muset vytahovat zdeformovaná tlačítka zpět na jejich původní místo, pak onen časový horizont bude s největší pravděpodobností ještě o něco větší).

A propos, když už jsme u těch technických údajů, bylo by dobré něco si povědět o grafickém a zvukovém zpracování hry. Hudební část zvukového doprovodu Karlovy pouti čítá něco přes desítku úryvků vesměs rockových skladeb skupin jako Guano Apes či Pearl Jam a několikero pomalejších melodií. Zvuky, které Karel, postavy, prostředí či činnosti jimi konané, vyluzují se prakticky omezují pouze na imitaci výbuchu (a že si jich užijete opravdu do sytosti) a pár dalších drobností, celkově ale zvuková stránka hry bezvadně ladí s její náplní i příběhem a navíc skvěle dotváří takovou až bych řekl záhadnou atmosféru. Na mé onboard zvukovce s čipem AC97 sice občas hudba zmutovala do jakési šumivé chrchlanice, nicméně po chvíli (po opuštění hlavního menu) se vše zase vrátilo do normálu, takže hardwarovou nekompatibilitu rozhodně Nukleárnímu Karlovi vytknout nemůžu.

Co se grafiky týče, zcela jistě vás hned na první pohled upoutá osobitý styl veškerých postav, prostředí i předmětů. Ačkoliv mi zprvu připadal příliš primitivní a nepěkně odbytý, po krátké době hraní a několika rozhovorech s tvůrci :-) mi došlo, že ten jednoduchý a ledabylý vzhled grafiky není výsledkem odfláknuté práce grafika, ale je jeho vlastním nezaměnitelným stylem (vzpomeňme na South Park :-). A z pohledu hráče, který má pouť Nukleárního Karla již úspěšně za sebou musím rozhodně dodat, že celkové hratelnosti hry bezesporu prospěl.

Závěrem bych vás chtěl informovat o tom, že Nukleární Karel existuje ve dvou verzích, přičemž rozdíl mezi oběma je poměrně malý - hudbu i zvuky obsahují obě, pouze u té menší je o něco snížena kvalita grafiky a dvou nejdelších melodií.

PS: Pokud si náhodou někde ve hře nebudete vědět rady, jistě se vám bude hodit kompletní návod.