Thriller Nyctophilia vypráví o děsech ve vaší hlavě

Noční děsy hlavního hrdiny 2D adventury Nyctophilia se brzy promění ve schizofrenické peklo. Zajímavá atmosféra a jinak celkově slušná hra je trochu kazena pomalým herním tempem a častým tápáním, co dělat dál.

Bezejmenný mladý muž a hlavní hrdina trpí podivnými nočními můrami. Nemá tedy moc klidné spaní a zbývá jen jedna možnost, jak může vylepšit svou nezáviděníhodnou kondici. Na doporučení lékaře se vydává do opuštěného domu, ve kterém strávil nějaký čas v minulosti. Jak už to ale v takovýchto případech bývá, realita a noční můry se začnou poněkud míchat dohromady.

Celá hra se (kromě úvodní pasáže v hotelu) odehrává právě v opuštěném domě hlavního hrdiny. Chodby, místnosti a venkovní prostory jsou provedeny v retro 2D zpracování, které sice neoplývá kdovíjakým detailem, ale rozhodně je plné svého nenapodobitelného kouzla. Vyloženě nuzně může působit snad jen animace pohybu hrdiny, která působí vyloženě směšně.

Nyctophilia je rozdělena do kapitol, které reprezentují jednotlivé dny strávené v domě. Ty jsou ohraničeny vždy spánkem a tudíž nějakou snovou scénou. Náplň během dne je pak různorodá. Hledáte předměty, zjišťujete, co je za dutou zdí a v suterénu, čtete hromadu psaníček, nebo píšete vlastní deník. Úkoly, které jsou aktivní se vám zaznamenávají do přehledného seznamu, předměty se zase schovávají do inventáře.

Problémem je, že úkoly vám často přímo neříkají, co byste měli dělat. Místností v domě je omezené množství a když vám hra zadá úkol najít nějaký předmět, asi instinktivně nepůjdete znova prohledávat těch několik málo pokojů v domě, které jste už předtím proslídili. Jenže právě takto se Nyctophilia hraje.

V mnoha podobných hrách je vám umožněno manipulovat jen s omezeným množstvím předmětů v prostředí. Když přijdete k něčemu zajímavému, objeví se možnost zmáčknout tlačítko, což značí, že na tomto místě můžete něco udělat. Zde je ovšem tlačítko aktivní neustále, takže hledání věcí po domě často připomíná hledání tajných místností ve starém Wolfensteinu 3D. Zkrátka mačkáte klávesu během pohybu podél zdi, dokud nenarazíte na něco zajímavého.

Tímto nelogickým přístupem je vám hra, tento jinak skvělý psychologický zážitek, dost znepříjemněn. Nyctophilia má dobrou atmosféru, originální hudbu, ale je to velmi pomalá hra s nepochopitelným příběhem, který někdo náročnější může klidně označit za „nezajímavý a nudný“. Pokud vám ale tento žánr lahodí a cesta je pro vás důležitější než cíl, budete spokojeni.