Nyctophobia je souboj s panikou a následným infarktem

Dvourozměrná, shora viděná hororová hra Nyctophobia simuluje hrdinův strach ze tmy a zároveň jeho srdeční činnost, která je jediným limitujícím faktorem, nahrazujícím klasický ukazatel života.

Hororový zážitek s názvem Nyctophobia je velmi jednoduchý titul, avšak obsahuje několik pozoruhodných herních mechanik, které z této hry dělají mimořádně neortodoxní a silný zážitek. Pohled shora, vynikající audio, simulace srdeční činnosti a strachu ze tmy, to jsou prvky, které nejsou v tomto žánru příliš "profláknuté" a na kterých Nyctophobia staví.

Vezměte si třeba již jen fakt, že hra je viděná shora a navíc v poměrně nedetailní retro grafice v nízkém rozlišení. Hororový žánr, tak jak ho dnes známe, se většinou orientuje na hry z pohledu první osoby. To nejspíš s vysvětlením, že ve scéně viděné z vlastních očí se lépe vypráví příběh a především lépe dávkuje napětí a atmosféra. Nyctophobia však ukazuje, že to jsou jen předsudky.

Hráč se nachází v kancelářské budově, ve které dělá nočního hlídače. Na šichtě je zcela sám, protože všechny kolegy nečekaně sklátila střevní viróza, když v tom v budově vypadne proud. Musí tedy jen s baterkou v ruce najít pět pojistek a zachránit situaci. Jenže. Náš hrdina evidentně trpí takzvanou nyktofobií, tedy chorobným strachem ze tmy, což jak je v této situaci celkem nemilé.

Procházení jednotlivých místností osvětlovanými jen úzkým kuželem světla je děsivé samo o sobě (a také díky tomu není na okolních obrázcích skoro nic vidět). Hra k tomu však simuluje srdeční rytmus a pocuchané nervy hlavního hrdiny. Obrazovka se neustále naklání a třese a vytváří skoro až klaustrofobní pocit. Spolu s děsivým pískavým a syčivým zvukem, který vydávají jednotlivá tmavá zákoutí, je to hřebíček do rakve hráčovy příčetnosti. V levém rohu obrazovky se vznáší ukazatel srdečního rytmu, který je třeba hlídat.

Postava totiž ve tmě trpí halucinacemi (i když kdo ví, jestli to jsou přeludy) a každá taková ho pořádně vyděsí. Vás ovšem taky, to vám garantuji. Tyto děsivé postavy, které se vyznačují charakteristickým zvukem, jsou přitahovány světlem baterky. Ale na druhou stranu dlouho vypnutý jediný zdroj světla způsobuje hlavnímu hrdinovi akutní stav blízký srdeční zástavě. Jeho stav se s úleky a tmou zhoršuje a jeho konečná fáze je pro hráče peklem. Obraz se totiž tak houpe a zvuky zesilují, až je to nemilé.

Nyctophobia možná nezaujme každého, protože si dokážu představit, že pro někoho bude až příliš děsivá. Je to s podivem, že v takové grafice a v takovém stylu vytvořená hra dokáže nabrat během krátké chvíle takový spád a atmosféru. A přitom je její příběh zcela primitivní. Vše je zde podřízeno napětí, které je stvořeno jen za pomoci skvělé zvukové kulisy a občas až matoucích pohybů obrazovky. Říká se, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Ale kdo se rád bojí, ten si tam s chutí zajde a stejně tak si užije tuto zábavnou, ale trochu krátkou hru.