Octodad – manuál správného otce

Originální hratelnost, tklivá rodinná story, humor aspirující na nejlepší díly nejlepších kreslených seriálů. To vše má Octodad. Plné hry recenzují nejlepší nezávislou hru posledních měsíců.

Octodad

Octodad

Zatímco někteří nezávislí vývojáři se shlížejí v atmosférických leč přímočarých komerčních flácích, jejichž představitelem je třeba skoro-filmová série Call of Duty, a se svými omezenými prostředky se snaží sesmolit podobně epesní tituly (a většinou se při tom ukáže, mnohamilionové rozpočty jsou k tomu nezbytností), jiní se naštěstí stále nebojí odvážně vypravit do míst, kam se dosud nikdo nevydal. Novátorský mix arkády a adventury Octodad vám připomene, že talentovaní průkopníci mezi vývojáři ještě nevymřeli. Pěkně si po bodech rozeberme, co je důvodem absolutního hodnocení.

Octodad

Hratelnost: V prostředí rodinného domku ovládáte chodící chobotnici a de facto pouze pomáháte členům své rodiny tím, že tady umyjete nádobí a támhle si se synem zahrajete fotbal. Co zní jako ten nejnudnější námět hry je ovšem realizováno v plně fyzikálním enginu, kde myší neohrabaně hýbete jednotlivými končetinami hlavní postavy. I prosté podržení hrníčku a jeho přesunutí do umyvadla je tak kousek hodní profigamera. Že ovládání končetin ragdollových panáčků v mžiku teleportuje originálnost a zábavnost hry do nebeských výšin prokázala třeba bojovka Toribash; Octodad ale nezůstává u předělávky starého herního žánru a svou story vytváří žánr nový.

Octodad

Grafika a zpracování: Už kdyby výše uvedené autoři realizovali ve 2D pohledu zboku, hra by aspirovala na vysoké hodnocení. Vývojáři ale předvedli funkční trojrozměrnou grafiku, která šlape jako právě namazaný motor. Hra je přitom kouzelně stylizována do naivní atmosféry 50. a 60. let, což dále zvyšuje dojem z pohyblivých obrázků.

Octodad

Příběh a humor: Octodad se hrubě vymyká akčním masomlejnům o záchraně světa i brakovým romantickým příběhům od MyPlayCity. Představuje na malé ploše několika desítek minut intimní story o tak trochu jiném otci, který dbá o svou rodinu a jeho jediným prohřeškem je fakt, že jde antropomorfní chobotnici ne nepodobnou doktoru Zoidbergovi ze seriálu Futurama. Ve hře nezastavujete žádnou invazi mimozemšťanů, a ač to zní hodně nudně, pouze pomáháte členům rodiny a snažíte se přitom nebýt odhalen. Story jako z filmu od Pixaru se vyznačuje zábavnou absurností i postavami, na kterých vám skutečně záleží. Jaká změna proti drtivé většině nezávislých i komerčních her!

Odbočka: Jsem si zcela jist, že jako v případě jiných absolutních hodnocení se objeví polemika o neexistující dokonalé hře a že si Octodad 100% hodnocení nezaslouží už z principu. Proto sděluji na rovinu své tři pilíře stovkového hodnocení:
1) Octodadu není co vytknout. Vše, co si tvůrci vytyčili, se jim podařilo dovést do konce. A že si toho vytkli dost.
2) Hratelnost Octodadu je ve srovnání s hrami kopírujícími filmy nebo hrami parazitujícími na nostalgii po 80. a 90. letech svěží jako první jarní sněženky.
3) Nezávislé hry hodnotím v zásadě po desítkách procent, protože hádání se o setinách procent považuji za nadmíru subjektivní koníček.

Octodad

První chvíle v Octodadu mohou být dezorientující, ale právě výjimečnost hry v hratelnosti, stylizaci i příběhu je jejím absolutním kladem, nikoliv záporem. Až se v závěru objeví protagonistův arch enemy v podobě sushi kuchaře a začne ho honit po domku plném členů rodiny, kteří se za svého otce možná postaví a možná taky ne, teprve oceníte, jak unikátní herní kousek oproti šedi stejně vypadajících stříleček a adventur se vám právě dostal do rukou.