Olympic Skier – zábavný remake

Remake sportovního titulu z osmibitů má leccos do sebe. Zkuste si na techniku náročný slalom, rychlý a překážkami okořeněný sjezd, či skoky na lyžích.

Poměrně vysoko v soutěži her, jež nemají původní náměty, ale snaží se o co nejvěrnější napodobení starších klasik, se umístil titul Olympic Skier. A jelikož sportovních freewarovek je poslední dobou nedostatek, bylo logickým krokem podívat se mu na zoubek blíže i v recenzi na Plných hrách. Olympic Skier si na paškál bere podobný titul z osmibitových počítačů, na nějž už vzpomenou skutečně jen ti největší pamětníci. Ti, kdo zamáčknou slzu v očích při vyslovení jmen jako Ski or Die či Winter Olympics, nechť si nedělají přílišné iluze o kvalitách dnešního titulu. Je v rámci volně šířitelných her příjemným kouskem, staré dobré časy a hodiny strávené nad zmíněnými klávesnicolamači však nevrátí.

Po příjemném obrázku na úvod hráče nepřivítá hlavní menu, ale je vrhnut rovnou na start první závodní disciplíny. Tou je slalomová trať, jež není příliš dlouhá (projet slalom za dvacet vteřin není nemožné – přitom v běžném slalomu Světového poháru, mistrovství či olympijských her trvá jedno kolo od padesáti vteřin do zhruba minuty a deseti vteřin), avšak obtížností to bohatě vynahradí. Ovládání jezdce je prosté – šipky dopředu a dozadu zrychlují, respektive zpomalují jeho jízdu, doleva a doprava jsou pak otáčky do příslušných směrů. Hra se ovšem rozjíždí vysokým tempem a uřídit lyžaře na nejvyšší možné obrátky je skutečně úkol pro Davida Copperfielda. Navíc libovolný náraz do překážky – ať už je jí strom, nešikovně položený kámen, či hromada dříví, znamená automatický konec – ani ne bodovou penalizaci, ani ne ztracené vteřiny, jako je tomu při neprojetí několika branek – rozsekané tělo závodníka si vyzvedne helikoptéra, hráč dostane něco málo bodů za odjetou vzdálenost a může se soustředit na další disciplíny.

Druhý v pořadí je skok na lyžích. Ten se ovládá pomocí mezerníku, jímž se při rozjedu musí naboostovat síla odrazu. Ve správný okamžik je nutné skokana zvednout do vzduchu šipkou nahoru, šipka dolů pak znamená ve vhodnou chvíli bezpečné přístání. Celkově jde o zdaleka nejjednodušší disciplínu.

Pravý opak platí o posledním závodu – sjezdu. Tam sice nejsou žádné branky, které by lyžařům otravovaly život a způsobovaly diskvalifikace při neprojetí, bohužel sama trať je tak záludná, že problémem může být už jen dojet ji do konce v časovém limitu tři čtvrtě minuty. Ovládání a podmínky jsou stejné jako u slalomu, ale laťka obtížnosti je zkrátka položena ještě o něco výše.

Obecně lze říci, že už jen zapsat se v Olympic Skier do žebříčku nejlepších chce dlouhý trénink – a existuje-li člověk, jenž by splnil všechny disciplíny na plný počet bodů, půjdu mu osobně složit poklonu. Je to na jednu stranu poněkud frustrující, neboť není možné rozjetý závod restartovat ve chvíli, kdy se nepovede slalom a další disciplíny už nemají smysl, na druhou stranu je to po delší době skutečná výzva hráčským schopnostem, šikovnosti a vytrvalosti.

Je sice pravda, že graficky je na tom Olympic Skier dosti špatně (ale to je způsobeno i nutností zůstat co nejvěrnější originálu), podobně je na tom u ozvučení sestávající z několika otravných výkřiků moderátora, nicméně hratelnost má stále vynikající. Vztekat se u něj je normou, uspokojení nad dobrým výsledkem, jenž konečně zařídí umístění mezi nejlepšími, však chvíle afektu vynahradí bohatě.